Ten večer mi došlo, že už nikdy neuvidím svou ženu ani malou dcerku. Vrátil jsem se domů, ale místo jejich úsměvů na mě čekala krev a ticho. Policie našla jeho tělo u závodu – dvě rány do hlavy,…

Ten večer mi došlo, že už nikdy neuvidím svou ženu ani malou dcerku. Vrátil jsem se domů, ale místo jejich úsměvů na mě čekala krev a ticho. Policie našla jeho tělo u závodu – dvě rány do hlavy,...

Když k závodu přijela záchranka, bylo už pozdě. Lékař konstatoval smrt a okamžitě bylo jasné, že nejde o nehodu – muž ležel v kaluži krve se dvěma ranami po střelách v hlavě. Jeho žena, která byla v posledních týdnech těhotenství, se o ničem nedozvěděla. Celé dny si lámala hlavu, kam že to její muž s dcerkou vlastně odjeli, ale do rodinných záležitostí se jí nechtělo zasahovat.

Thumbnail

Netrvalo dlouho a k domu přijela policejní hlídka. Spolu s výjezdovou skupinou dorazil i soudní lékař, ale ani ten už nemohl pomoci. Žena se mezitím vrátila domů – ve chvíli, kdy vešla do předsíně, už její manžel i malá dcerka byli mrtví. Ležela tam napůl oblečená, s bundou rozepnutou, a bylo zřejmé, že ji vrah překvapil okamžitě po příchodu.

Projektil zasáhl ji i dítě do tváře. Vyšetřovatelé netrvalo dlouho a našli pachatele. Byl to muž, který Vietnamcům dlužil peníze – celkem 28 000 korun, které měl dávno splatit. Do složité finanční situace se dostal už v roce 1994, a bez půjčky to nešlo vyřešit.

Sám později přiznal, že odjel z Chodova za kamarádem do Sokolova, ale peníze nesehnal. „Dělalo to dohromady 28 000 a to byla suma, kterou jsem prostě nedokázal sehnat,“ vysvětloval. Pak se vrátil, zazvonil, a když mu otevřeli, v kuchyni okamžitě vystřelil. Lékaři ho ve zprávě označili za psychopata s rysy nezralosti a agresivity.

Všem obětem přitom střílel do hlavy – nebyla to náhoda, ale promyšlený způsob zabíjení. V jiném případu zase vyšetřovatelé narazili na smrt ruského veterána, který přijel do Lázní na pozvání české vlády při příležitosti oslav padesátého výročí konce války. Recepční potvrdil, že se všichni cizinci hned po příjezdu odebrali do svých pokojů a v pití rozhodně nepokračovali. Jeden z veteránů, osmnáctiletý nastoupivší do armády, prožil celou druhou světovou válku a byl čtyřikrát zraněn.

Při nástupní prohlídce ukazoval doktorovi jizvy na zádech i nohou. Večer ale skončil tragicky. Babuchin, jak mu říkali, si stěžoval, že jeho spolubydlící v noci chrápe a občas do něj strčí. „Vrátil jsem se tedy do pokoje a viděl jsem, jak vypadá,“ vzpomínal později svědek.

Žena, která s oběma přáteli vydržela večer na vyhlídce, uvedla, že před koncem večera mezi nimi proběhla malá roztržka. Ve stavu silné opilosti ztratili oba kontrolu, a jak kapitán zapsal do spisu, byl to Babuchin, kdo na vyjasňování názoru doplatil životem. Přísahal přitom, že se vodky už do smrti nedotkne. Kriminalisté se do případu ponořili, jak měli ve zvyku.

Technik začal s prohledáváním místa činu, soudní lékař a vyšetřovatel dorazili z Plzně. V dalším případě našli stařenku, kterou vrah kopal a bil pěstmi. Devětačtyřicetiletý muž byl přitom už mnohokrát trestaný, ve vězení strávil skoro polovinu života – plných dvacet let. Tvrdil, že přišel o zrak, když mu při práci vstříklo do očí vápno, a už ve dvaceti si prý nasypal do očí inkoustovou tuhu, což je oblíbený kriminalistický recept.

Z domku zmizely nejméně čtyři tisíce korun, zlatý řetízek, modlitební růžence a další věci. Soudce mu bez problémů schválil vazbu. Vyhlídky na návrat do společnosti ale byly mizivé. Muž, který si od lidí vybral zálohy ve výši téměř devadesáti tisíc korun, totiž za mřížemi strávil příliš dlouhou dobu, než aby se mohl změnit.

Soudce i vyšetřovatelé se shodli, že náprava už není možná.