Myslela jsem si, že jsem si vzala lásku svého života, ale všechno se změnilo ve chvíli, když zemřel jeho otec. Idan se proměnil v úplně jiného člověka – začal mě podvádět a situace se ještě zhoršila, když vyšlo najevo dědictví, které po otcově smrti přišlo. Nebyl spokojený s podmínkami, za jakých ho získal, a já jsem odmítala ustoupit od svých požadavků. Po otcově smrti se úplně zhroutil a já jsem si nebyla jistá, jestli je to ze smutku, nebo z čisté vzpoury.
Připadala jsem si, jako bych si vzala psychopata. Seznámila jsem se s ním na charitativní akci kvůli práci. Začali jsme si povídat, vyměnili si čísla, ale vážně jsme spolu začali komunikovat až o několik měsíců později. Zdál se mi jako šarmantní a upřímný kluk, který měl zvláštní zájem o můj pohled na svět.
Vyrostl v domácnosti, kde bylo náboženství téměř všudypřítomné, zatímco já jsem žádnou víru neměla. Měla jsem obavy, jestli to nebude problém, ale on mě vždycky ujistil, že se nic takového neděje. Dokonce si dělal srandu z toho, že by mu jeho rodina nejradši zakázala chodit s někým, kdo není věřící. Když na to zpětně myslím, ptám se sama sebe, jestli to byl jediný důvod, proč mě vůbec začal vídat.
Po roce chození se rozhodl, že je čas, abych poznala jeho rodinu. Byla jsem dost nervózní, jak mě přijmou, zvlášť kvůli mým nevěřícím názorům a hlavně kvůli jeho otci. Idan popisoval svého otce jako přísného tyrana, který řídil jejich životy železnou rukou. Tvrdil, že kvůli jeho přísnosti přišel o řadu zážitků a zkušeností.
Vydali jsme se na menší rodinnou večeři do jejich domova, kde byli jen jeho nejbližší – rodiče, bratr, sestra se švagrem a jejich dítě. Během rozhovoru jeho matka zmínila, že švagrová měla na starosti nadaci, ale po narození dítěte se do toho zapojovala méně. Čekala jsem celou noc, než se Idan vrátil domů, a on se neobjevil až do jedné ráno. Když jsem mu vyčetla, že mě nechal čekat a že se chová divně, odbyl mě slovy, ať jdu do háje, a rozhovor ukončil.
Tvrdil, že se ho rodina snaží vtáhnout do života, kterému se vyhýbá, a že ho neustále soudí, když se odchýlí od jejich představ. Otec mě jednou dokonce pozval do kostela a ujišťoval mě, že na mě není žádný tlak. Přesto jsem se Idana přímo zeptala, jestli jeho nespokojenost sahá i do naší svatby. Neodpověděl.
Rodina si myslela, že se po svatbě uklidní, a že jeho hněv na otce pramení z let na střední škole, kdy se se svými kamarády z party zaplétal do věcí, které jejich otec považoval za nebezpečné. Jenže on se neuklidnil. Naopak – začal mi lhát, mizel po nocích a nakonec jsem zjistila, že mě podvádí. Když jsem mu to řekla, nepopřel to.
Jen řekl, že mě už nemiluje a že chce odejít. Tehdy jsem pochopila, že jsem si vzala cizího člověka, který si ze mě udělal jen zástěrku pro svůj vzdor proti otci. Naložila jsem všechno do auta, odjela jsem zpátky k rodičům, ukázala jsem jim rozvodové papíry a pak se zavřela v pokoji, kde jsem se rozplakala. Zítra mám schůzku s právníkem specializujícím se na rozvody, ale nebudu se kvůli tomu rozpadat.
Pokud chce odejít, ať jde. V pondělí ráno jsem dorazila do právníkovy kanceláře. Doprovodil mě do místnosti, kde už byli Idanův právník a jeho matka. Řekli mi, že Idan bydlí v bytě nedaleko práce a že ho jeho bratr kontaktoval, jestli by se mohl více zapojit do nadace, aby si přišel na víc peněz.
Ale mě to už nezajímalo. Podepsala jsem papíry a odešla bez jediného slova.
