Cesta do vesnice trvala o něco déle než dvě hodiny. Vešla do pokoje, otevřela příborník a začala probírat složky. Ještě tam byla kartonová krabice pod spodní policí, kde leželo všechno, co se nevešlo do složky. Katastrální papíry, potvrzení na pozemek, potvrzení, kopie žádosti do archivu.
Gradová složila nalezené do složky, kterou si přivezla s sebou a zapnula tašku. Gradová se vrátila do ložnice a otevřela dvířka. Takové nosí ženy asi o 20 let mladší než Naděžda Alexejevna. Matka nikdy neměla ani podobný vkus, ani takovou postavu, ani zvykovat si nové věci do zásoby.
Oblékala se skromně, prakticky do toho, co nosila mnoho let. Ten text nebyl vzkazem, byl instrukcí. A právě takový člověk zašil do počívky šatů skrýž. Složila oba listy a uložila je do boční kapsičky tašky.
Cestou zpátky zůstávala hlava prázdná, ne zmatením, ale přemírou otázek, které se neskládaly do žádného řádu. Zaparkovala auto ve dvoře, vystoupala do třetího patra, vešla do bytu, zouvala se, svlékla bundu a hned prošla ke stolu, vytáhla notebook. Napsala návod zašitý do cizích šatů. To všechno s výpočtem na to, že dcera jednou přijede pro dokumenty, podívá se do skříně, najde lístek a projde trasu až do konce.
Marina zasunula flash disk do portu. Který dávala do kapsy zástěry. Sídlo rodiny Litkinových, šlechtického rodu, který vlastnil tyto pozemky do Řínové revoluce. Všechno do sebe zapadlo.
Souborů bylo asi 20. Právě tam, kde bylo třeba dát souhlas s technickými pracemi nebo dočasným přístupem do sklepních prostor. Tenhle dům stejně nepotřebujete a my musíme provést práce do podzimu. Hromadila nahrávky, fotografovala dokumenty, jezdila do archivu.
Vydržela až do konce. Nespala do čtyř do rána, studovala stránky, četla popisy praxe, porovnávala recenze, nespěchala. Že jsi ve městě, že máš práci, že není proč tě do toho vtahovat, dokud není nic konkrétního. Dlouho až do soumraku.
A nebo vás přimět k prodeji hned po vstupu do dědictví za normální cenu, bez zbytečných otázek. Návrh na pozastavení všech registračních úkonů ohledně objektu do vyřešení sporu ve věci samé. Podání do dozorových orgánů ve věci možného překročení úředních pravomocí a nátlaku na vlastníka. Teď to věděla ona a teď to byla její věc dovést započaté do konce.
Majetek je předmětem sporu, dědictví ví, že byla porušena jeho práva a hodlá napadnout dokumenty podané do registru. Do vyřešení sporu ve věci samé jsou jakékoli změny nepřípustné. Nečajev ho nepřerušoval, nepřikivyoval, jen poslouchal a stručně si něco poznamenával do bloku. Nečajev vydržel krátkou pauzu, právě tak dlouhou, aby otázka stihla usednout do vzduchu.
V jednom z rozhovorů zmínil nutnost provést určité práce do podzimu. Soud se neměl ponořit do pocitu rodinné legendy nebo detektivního vyprávění. Proč se v dokumentech objevoval požadavek přístupu právě do sklepních prostor? Návrhy podané do rejstříku na zatížení pozemku podléhaly zrušení.
Jejich veřejný zájem o dům prostřednictvím návrhů do rejstříku, prostřednictvím oficiálních dokumentů ustal. Ti druzí dva mezitím už sestoupili do sklepa a prohlíželi si základ. Něco si vyznačoval do pracovního schématu. Expert si něco poznamenal do bloku.
Všichni tři několik minut hleděli do rohu, aniž by pronesli jediné slovo. Sešla do sklepa. Poklad popsali, vyfotografovali, zabalili do speciálních kontejnerů a ještě téhž dne ho pod ochranou odvezli. Svou věc dovedla do konce.
Téhož dne k večeru odjela Gradová do vesnice. Potom sešla do sklepa. Vzala do rukou rámeček s fotografií, dívala se, položila ho zpátky na původní místo.
Časem ho opraví, dá do pořádku, bez spěchu a bez zbytečného rozruchu.
