Když se po Townsen Center rozneslo, že se Townsendovi chystají odejít, lidi to vzalo. Jako by se stěhovalo celé město. Jejich předkové ho totiž založili – první Townsend provozoval hostinec U Leoparda, a ten znak visel nad vchodem domu dodnes. Důvod odchodu?
Najednou zbohatli po smrti příbuzného a paní Townsendová chtěla svému šestnáctiletému synu Georgovi lepší školu a o deset let starší Adrianě lepší partie. Prý v Tuseneru není nikdo, kdo by byl Adrianě dost dobrý. A taky chtěla do New Yorku. Ten dům stál pětadvacet tisíc dolarů.
David ho koupil za pět. „To není jen tak samo sebou,“ zavrčel nový nájemce obchodu zpoza pultu, když se to dozvěděl. Jednoho pondělního rána služebná vstala brzy a pustila se do velkého prádla. Rodina zrovna jedla pohankové koláčky, když vtom služebná vběhla do jídelny.
„Do tváře mě plesklo mokré prostěradlo! “ vykřikla. Společně ji odnesli dovnitř. „To není možné,“ řekl David pevně.
„Ale nedokážeš vysvětlit, jak mě to mokré prostěradlo plesklo do obličeje,“ namítla paní Townsendová. Odpoledne šlo vše jako obvykle až do čtvrté. Adriana odešla na nákupy do centra. Paní Townsendová se usadila s šitím do výklenku okna ve třetím patře, odkud bylo vidět na ulici.
Najednou se ozvala rána, která otřásla celým domem. Pan Townsend přispěchal. Pak vrazila do místnosti i Adriana. Paní Townsendová rozlobeně odhodila závoj, který jí spadl na obličej – a ten dopadl na podlahu a rozložil se do stejného dlouhého hřebene jako předtím.
„Co to do toho domu vjelo? “ vykřikla. „Prodat dům za pětadvacet tisíc, který jsem koupil za pět, kvůli takovým nesmyslům nehodlám,“ odpověděl David. Pak zaslechli na schodech spěšné kroky.
Do pokoje vrazila Adriana. „Co to do vás všech a do celého toho domu vjelo? “ zeptala se. „Já se úplně zbláznil,“ opakoval David.
„Musíme to prodat a vrátit se do Townsen Center! “ zvolala paní Townsendová divoce. „A já nehodlám prodávat dům za pětadvacet tisíc za pět,“ prohlásila rozhodně. Řekla, že pokud nezůstanou všichni pohromadě, opustí ten strašný dům a vrátí se do Townsen Center, ať už s Davidem nebo bez něj.
Pak se otevřely vchodové dveře, které předtím pečlivě zamkli. Následně se rozletěly dveře do pokoje a pomalu vstoupila ta ohavná černá skupina lidí, kterou odpoledne zahlédli. „Nech toho divadla! “ křičel David Adrianě do uší a zatřásl s ní.
„Copak nechodíš do kostela? “
Adrianě se vracela barva do tváří. Matka upíjela čaj křečovitými hly. „Zítra ráno se zabalíme a vracíme se do Townsen Center, i kdyby nás měl stěhovat celý hasičský sbor!
“ zvolala paní Townsendová. „Jakmile se zbalíme, odcházíme z tohoto prokletého domu a vracíme se do Townsen Center tak rychle, jak nás pára poveze. “
