Když Strong zjistil, že je bez peněz, zaklel, jak bylo jeho zvykem, a napsal příteli do Texasu, jestli by se pro něj nenašla nějaká práce. Tvrdil, že už má dost země zákona a pořádku, což vůči Texasu nebyla zrovna poklona, jakou možná zamýšlel. Přítelova odpověď nebyla příliš povzbudivá, ale Strong se tam přesto nějak dostal a časem se stal kovbojem. Naučil se zacházet s revolverem a na mustangovi jezdil tak dobře, jak se dalo čekat od člověka, který takové zvíře v Londýně nikdy neviděl.
Život na texaském ranči člověka spolehlivě odnaučí myslet na papírové límečky. Strongova nenávist k Denbymu nikdy nezmizela, ale časem na něj přestal myslet. Jednoho dne, kdy to nejméně čekal, se mu však jeho bývalý společník připomněl způsobem, který jím otřásl. Byl právě v Galvestonu a objednával zásoby pro ranč.
Když míjel obchod se smíšeným textilním zbožím, náhle se zastavil jako přimražený. Ve výloze pod obrovskou hromadou malých lepenkových krabiček stálo velkým písmem jméno Denby a Strong. Zpočátku mu to jméno připadalo povědomé a málem se sám sebe zeptal, kde jsem to už viděl. Teprve po chvíli mu došlo, že to Strong označuje i muže, který teď tupě hledí skrze výkladní sklo.
Všechny krabičky měly zaručeně obsahovat slavný pikadelský límeček. Stálo tam, že jsou londýnské výroby, potažené plátnem, a že kdo jednou oblékne límečky D a S, už se nikdy nevrátí k žádné méně cenné značce. Jedna krabička stála patnáct centů, dvě krabice čtvrťák. Strong se přistihl, že si v duchu přepočítává cenu na anglické peníze.
Kdo tu firmu vede dál pod starým jménem? Je tahle zásilka jen zbytkem dávných skladových zásob? Od svého odjezdu z domova neměl žádné zprávy a napadla ho trpká myšlenka, že Denby možná našel někoho s kapitálem a s jeho pomocí postavil podnik znovu na nohy. Rozhodl se vejít dovnitř a vyptat se.
„Zdá se, že těch límečků máte opravdu velkou zásobu,“ řekl muži, který byl zjevně majitelem obchodu. „Ano. Jsme zástupci téhle značky pro celý stát. Zásobujeme venkovské obchodníky.
“
„A firma Denby a Strong ještě existuje? Měl jsem za to, že přerušila činnost. “
„To bych neřekl. Zásobují docela spolehlivě.
Ale my za Denbyho a Stronga nijak neručíme. Jsme jen zástupci pro stát Texas, víte? “ dodal opatrně. „Proti firmě nic nemám,“ řekl Strong.
„Ptám se jen proto, že jsem kdysi znal některé její členy a zajímalo mě, jak se jí vede. “
„V tom případě byste měl mluvit s jejich americkým zástupcem. Byl tu tento týden. Právě proto máme ve výloze takovou výstavu.
Teď objíždí stát a do konce měsíce se má vrátit do Galvestonu. “
„Jak se jmenuje? Pamatujete si to? “
„Denby.
Myslím, že George Denby. Tady je jeho vizitka. “
Strong pohlédl na vizitku, ale písmena se mu míhala před očima. Přece však rozeznal, že pan John Denby má adresu v New Yorku a že je americkým zástupcem firmy Denby a Strong z Londýna.
Položil vizitku zpět na pult. „Pana Denbyho jsem kdysi znal a rád bych se s ním setkal. Kde myslíte, že bych ho mohl zastihnout? “
„Za měsíc byste ho mohl vidět přímo tady v Galvestonu.
Jestli ale spěcháte, mohl byste ho tento čtvrtek večer zastihnout v Bronco Junction. “
„Cestuje tedy vlakem? “
„Ne, vlakem jel jen do Felixopolisu. Tam si vezme koně a pojede přes prérie do Bronco Junction.
Cesta tak na tři dny. Říkal jsem mu, že po té trase sotva udělá velké obchody, ale tvrdil, že jede zčásti kvůli zdraví a zčásti proto, aby poznal kraj. “
Obchodník se zasmál, jako by si náhle vzpomněl na zábavnou okolnost. „Vy jste Angličan, řekl bych.
“
Strong přikývl. „Musím říct, že vy lidé máte o téhle zemi podivné představy. Denby se chystal na třídenní cestu přes pláně a koupil si kvůli tomu dva koltské revolvery a nůž dlouhý málem jako moje paže. Já procestoval celý tenhle stát a nikdy jsem u sebe nenosil pistoli.
Ale Denbymu jsem nedokázal vysvětlit, že jeho cesta je bezpečná jako kostel. Samozřejmě tu a tam v Texasu kovboj vystřelí ze zbraně, ale častěji střílí pusou. Jenže Angličanovi to nevysvětlíte. Vy jste strašně zákonů dbalí lidé.
Já osobně bych kdykoli raději riskoval revolver než soudní proces. “
Člověk, který má v srdci vraždu, by takový rozhovor vést neměl. Jenže William Strong byl příliš posedlý jedinou myšlenkou, než aby myslel na opatrnost. Ve čtvrtek ráno vyrazil z Bronco Junction na koni směrem k Felixopolisu.
Říkal si, že kolem poledne by měl svého bývalého společníka potkat někde uprostřed prázdna, kde nebude nic než obzor kolem dokola. Kromě revolveru za pasem měl před sebou ještě winchestrovku. Nevěděl, zda nebude muset střílet na větší vzdálenost, a vždycky je dobré počítat se vším. Přišlo poledne, ale nepotkal nikoho a v prázdném kruhu obzoru se nic nepohnulo.
Teprve skoro ve dvě hodiny spatřil před sebou pohybující se tečku. Denby zřejmě nebyl na jízdu zvyklý a postupoval zvolna. Ještě dlouho před setkáním Strong svého bývalého společníka poznal a připravil si pušku. „Ruce vzhůru!
“ vykřikl a přitiskl pažbu k rameni. Denby okamžitě zvedl ruce nad hlavu. „Nemám u sebe peníze,“ zvolal. Očividně svého protivníka nepoznal.
„Můžete mě prohledat, chcete-li. “
„Slezte z koně a ruce nespouštějte, nebo střelím. “
Denby sesedl, jak nejlépe dokázal s rukama nad hlavou. Strong přehodil pravou nohu za levou stranu koně, a jakmile jeho nepřítel stanul na zemi, sklouzl dolů i on.
Celou dobu mířil puškou na Denbyho. „Ujišťuji vás, že mám u sebe jen několik dolarů, a ty vám rád dám,“ řekl Denby. Strong neodpověděl. Když viděl, že se bude střílet zblízka, vytáhl z opasku šestiranný revolver, natáhl kohoutek a namířil na svého muže.
Pušku odhodil do trávy, přistoupil k nepříteli, přitiskl hlaveň revolveru k jeho prudce tlukoucímu srdci a pomalu ho odzbrojil. Denbyho zbraně odhodil stranou mimo jeho dosah. Potom o několik kroků ustoupil a díval se na třesoucího se muže. Denbyho tvář měla barvu smrti, rty docela bez krve.
„Vidím, že mě konečně poznáváte, pane Denby. Nečekané setkání, že? Doufám, že si uvědomujete, že tady nejsou žádní soudci, poroty ani advokáti. Žádné příkazy, žádná odvolání.
Jen popravčí příkaz z hlavně pistole a žádná zákonná možnost, jak řízení odložit. Jinými slovy, žádné proklaté vytáčky a žádný zatracený zákon. “
Denby si několikrát navlhčil bledé rty, než ze sebe vypravil. „Dáte mi šanci, nebo mě chcete zavraždit?
“
„Chci vás zavraždit. “
Denby zavřel oči, spustil ruce k bokům a lehce se zakymácel ze strany na stranu jako člověk na popravišti těsně předtím, než se pod ním otevře propadlo. Strong sklonil revolver a vystřelil. Kulka roztříštila odsouzenci koleno.
Denby padl s výkřikem, který hned přehlušila druhá rána. Druhá kulka mu zasáhla levé oko a zavražděný muž zůstal ležet se zohavenou tváří obrácenou k modrému nebi. Výstřel z revolveru je na prérii krátký, ostrý a bez ozvěny. Ticho, které po něm nastalo, se zdálo nekonečné a nesmírné, jako by na zemi neexistovalo nic takového jako zvuk.
Muž ležící na zádech vtiskl tomu tichu děsivý dotek věčnosti. Teprve, když bylo po všem, začal Strong chápat své postavení. Texas možná nepřikládal přehnanou váhu životu ztracenému v poctivém boji, ale měl nepříjemný zvyk nasazovat provaz na krk zbabělému vrahovi. Strong byl od přírody vynálezce.
Pustil se tedy do vynalézání svého ospravedlnění. Vzal jeden z Denbyho revolverů a vypálil z něj dvě rány do prázdna. Mělo to ukázat, že se mrtvý aspoň bránil, a těžko by se dokazovalo, že nevystřelil první. Druhou pistoli i nůž vrátil na jejich místa v Denbyho opasku.
Potom uchopil Denbyho pravou ruku, dokud byla ještě teplá. Sevřel její prsty kolem pažby revolveru, z něhož právě vystřelil, a ukazováček položil na spoušť natažené zbraně. Aby výjev, který chystal pro příštího pocestného na téhle stezce, působil přesvědčivě a přirozeně, přitáhl Denbymu pravé koleno vzhůru a položil na ně sevřenou ruku s revolverem, jako by byl zabit právě ve chvíli, kdy se chystal vypálit třetí ránu. Strong s pýchou pravého umělce nad svým dílem ustoupil o krok či dva, aby posoudil celkový účinek.
Když Denby padal, narazil zátylkem na hroudu hlíny nebo trávy, takže mu brada klesla dopředu na prsa. Jak se Strong na svou oběť díval, srdce mu náhle poskočilo a zmocnil se ho podivný hypnotický strach, který ochromil samotný kořen jednání. Denby ještě nebyl mrtvý. Pravé oko měl otevřené a to oko hledělo na Stronga s takovou zlobou a nenávistí, že vraha doslova uhranulo a přikovalo na místě.
Strong spíš cítil, než věděl, že na něj míří natažený revolver, který sám vložil do ruky, o níž se domníval, že je mrtvá. Denbyho rty se pohnuly, ale nevyšel z nich žádný zvuk. Strong nedokázal odtrhnout oči od toho otevřeného oka. Věděl, že je mrtvý.
Věděl, že se dozví, že je mrtvý. Ale věděl také, že když teď uteče, ozve se výstřel. Ozval se pátý výstřel. A Strong padl tváří k zemi.
Firma Denby a Strong byla rozpuštěna.
