Seděl jsem na posteli v pokoji zmizelé sestry a držel v ruce její notes. Poslední stránka byla podtržená dvakrát: „Za zdí je průvan a někdo dýchá.” Personál mi celý den tvrdil, že odešla…
Opožděný příjezd mi nepřipadal náhodný. Silnice se vinula mezi smrky a balvany, vítr se opíral do svahů tak prudce, že se koruny stromů ohýbaly. Sanatorium se objevilo až v poslední zatáčce – dlouhá světlá budova s nově opraveným průčelím a tmavým starým křídlem, které se krčilo vzadu jako nemoc, o níž se nemluví. Přijel jsem … Read more