Sad seděla na konci dlouhého mahagonového stolu, oblečená do šatů od Gideona, kalhot na míru a kašmírového svetru, který se jí zdál příliš jemný na kůži. Od chvíle, kdy vstoupila do místnosti, s ní Dominik nepromluvil ani slovo. Jen seděl naproti a jeho oči byly jako temné štěrbiny. Věděla, že tahle hra teprve začíná.
Vzpomněla si na ten večer v klubu. Dominik se usadil do velkého koženého boxu před klecí, kde zápasily ženy. Sad stála uprostřed ringu a její dech se srovnal do rytmického počítání. Publikum řvalo, muži bušili do stolů a smáli se.
Pak zahlédla jeho tvář – chladnou, pozorující. Jeho palec se zaryl do jejího pulzového bodu, když ji po zápase chytil za zápěstí. „Ty hloupá,“ zavrčel a sáhl do saka. Leo, jeden z jeho mužů, zakoktal a strčil zbraň zpět.
Sad se usmála, ale úsměv byl spíš varování. Poté přišla noc, kdy jí došla trpělivost. V kleci se postavila proti soupeři, který byl větší a silnější. Ale ona byla rychlejší.
Její dlaň dopadla přesně do středu jeho soláru, pak obtočila nohy kolem jeho krku a semkla kotníky do dokonalého škrcení. Jeho tělo ztuhlo, oči se protočily. Když klesl k zemi, klub ztichl. Sad jen setřela pot z čela a podívala se přímo na Dominika.
Jeho oči se zúžily ještě víc. Venku foukal mrazivý listopadový vítr. Motory aut běžely a do noci stoupaly obláčky bílé páry. Dominik k ní přistoupil, tvář bez výrazu.
„Zabiješ mě do toho, nebo mě hodíš do řeky? Do svítání budeš pro smích,“ řekla klidně. Sad zírala do ohně, který hořel v blízkém sudu. Dominik sklonil hlavu a jeho hlas klesl do hrdelního šepotu: „Vstupuješ do světa vlků.
“ Sad mu pohlédla do očí a beze slova nastoupila do auta. Od té doby se všechno změnilo. Dominik ji vzal pod svá křídla, ale jeho svět byl plný pravidel. Seděla u jeho stolu, učila se jeho hry, ale nikdy mu nedůvěřovala.
Věděla, že ji používá. A ona používala jeho. Jednoho večera jí zavolal: „Potřebuju, aby byly šaty hotové do zítřka. “ Stála ve dveřích jeho pracovny, vlasy stažené do přísného drdolu.
Dominik přešel do středu místnosti a podal jí obyčejný bílý zlatý prsten. „Připojení je přes tři offshore relé, než dorazí do domu. Tvůj pronajímatel si myslí, že ses přestěhovala do Sýrie. “ Jeho hlas byl nebezpečný.
Sad cítila studený okraj prstenu, jak se jí zařezával do kůže. „A nepleť se mi do cesty. “
Později v noci, když seděla v koženém křesle u mrtvého krbu, Dominik nalil dva prsty whisky do křišťálových sklenic. Podal jí jednu.
„Řekla jsem ti do niku, koupil jsi štít,“ řekla a upřela na něj pohled. Dominik se napil a pak pronesl: „Nechte účetní knihy na mém stole do osmi. “ Sad věděla, že to není žádost, ale rozkaz. A přesto se usmála, protože už dávno přestala být jen loutkou.
Byla vlk, i když to Dominik ještě nevěděl. Příběh skončil tam, kde začal – u ringu. Sad stála znovu uprostřed klece, ale tentokrát nebyla jen zápasnice. Byla královna, která se rozhodla vzít si svůj podíl.
A když se podívala na Dominika, který seděl v boxu, věděla, že tahle hra teprve začíná.
