Když jsem poprvé potkala Matěje, myslela jsem, že je to ten pravý. Přišel ke mně jako zákazník, byl milý, pozorný a uměl mluvit tak, že jsem mu věřila každé slovo. Často ale tvrdil, že pracuje dlouho do noci, a já jsem mu to věřila. Netušila jsem, že ve skutečnosti tráví večery s Charlotte.
Začali si dávat tajné schůzky, a než jsem se nadála, Charlotte otěhotněla. Když jsem se to dozvěděla, svět se mi zhroutil. Nešlo jen o nevěru, ale o zradu ze strany člověka, kterého jsem milovala a kterému jsem důvěřovala. Chtěla jsem se s ním rozejít, ale on mě prosil o odpuštění, sliboval, že to napraví.
Jenže jeho rodiče do toho vstoupili a začali mě přesvědčovat, že bych měla zůstat, že se to stalo, že to není tak hrozné. Jejich slova byla studená a vypočítavá. Svatba se konala, i když jsem měla pocit, že jdu na popraviště. Matěj se tvářil, jako by se nic nestalo, a jeho rodiče se chovali, jako by Charlotte byla jen nepříjemná epizoda.
Po svatbě se ale všechno změnilo. On začal mizet stále častěji, chodil za Charlotte a jejich dítětem, zatímco já jsem zůstávala doma sama. Jeho rodiče mě neustále kritizovali, říkali, že jsem sobecká, že bych měla být vděčná, že mě vůbec vzali. Každý den byl plný hádek a výčitek.
Chodila jsem na dlouhé procházky, abych si ukrátila čas a trochu si vyčistila hlavu. Nechtěla jsem s nimi být, ale oni za mnou chodili do pokoje, aby mě uráželi dál. Říkali, že jsem neschopná, že jim kazím jméno, že Matěj udělal chybu, že si mě vzal. Každé jejich slovo mě sráželo dolů, až jsem měla pocit, že se zblázním.
Byla jsem na hraně, psychicky vyčerpaná, a věděla jsem, že to už dál nejde. Jednoho dne jsme byli na návštěvě u mých rodičů. Seděli jsme v obývacím pokoji, když najednou Matěj vytáhl telefon a začal si psát. Jeho rodiče se na sebe podívali a pak se otočili na mě.
„Měl by ses s tím smířit,
