Kolečka narazila do obrubníku a ten krátký suchý úder na okamžik přehlušil hudbu i hlasy. Dnes přijímám do rodiny novou snachu, Anežku. Je mladá, krásná a čeká moje dítě. Ale místo radosti mi v hlavě tepou slova, která jsem slyšela před týdnem v kanceláři: „Dnes přijímám do rodiny novou snachu.
Do té doby nevydávej žádný souhlas věřitele s převodem ani dalším zatížením. “
Radek, můj manžel, sedí vedle mě a tváří se, jako by se nic nestalo. Před osmi lety jsem ho přivedla do naší stavební firmy a podpořila jeho jmenování do čela dceřinné společnosti. Dnes se dozvídám, že si schoval platby do firemních nákladů.
Audit dohledal přes sedm set tisíc korun. „Neber si ji do pusy, je mladá, krásná a čeká moje dítě,“ řekl, když jsem se ho zeptala na Anežku. Jeho hlas přeskočil do křiku, když jsem zmínila banku. A teď tady stojíme v zahradě, Anežka se usmívá a hlídá si břicho, zatímco Radek si povoluje kravatu.
„Manželský konflikt není důvod, aby skupina zasahovala do cizího majetku,“ řekla mi právnička. Ale já už vím, že to není jen o penězích. Do té doby platí uvedená omezení. Jenže nikdo neřekl, co udělám, když zjistím, že to není poprvé, co mě zradil.
A že Anežka o tom ví víc, než přiznává. Voda ze střechy stékala do tmavé skvrny, která se pomalu rozšiřovala k Radkově botě. Neřekla jsem nic. Jen jsem si všimla, že Anežka sleduje každý můj pohyb, a v očích má něco, co mi nedá spát.
Možná je to strach. Možná je to vědění. A já potřebuju zjistit, čí dítě vlastně čeká.
