„Ta žena byla upírka,” řekl mi a dlouhým studeným pohledem mě zmrazil. „Nosila dlouhé černé šaty. Takovou holku jsi ještě neviděl. ”
A pak mi vyprávěl příběh o tom, jak se do toho místa jednou dostal.
Eliza Lin Lintonová. Osud madam Kabanelové. Pokrok nikdy nepronikl a věda nikdy neosvítila malou vesničku Pierro v Bretani. Obyvatelé byli prostí, nevzdělaní a pověrčiví.
Přeběh civilizace jim byl stejně cizí jako její vzdělání. V neděli a o svátcích chodili pravidelně na mše do malé kaple usazené mezi skalami. Občas někdo zajel do Paříže a vracel se odtud s nákladem novot, které v očích místních vzbuzovaly závist, obdiv či strach – podle míry chápání toho, kdo je spatřil. Až do padesáti let zůstal neženatým úlovkem okolní krajiny.
Podivné květiny pro nevěstu, pomyslela si malá Žanet, pasačka hus, kterou občas brali do domu vypomáhat, když zahlédla ehotrop. Hrobník věděl také, kde lze na Štědrý den získat poklady, pokud člověk stihl vejít do skály v pravou chvíli a včas zase vyjít. Nebyla zamilovaná do nikoho jiného, a tak nebyla těžká k získání pro prvního muže, který jí projevil laskavost v hodině tísně a nouze. Hm.
A tak se nevlídný pocit, který mladou Angličanku provázel od jejího příchodu do Pierro, soustředil do jediného ohniska. Bylo by bývalo moudřejší, kdyby se rozplakala, udělala scénu a pustila se s Messie Cabanelem do otevřeného sporu. Když se pokusila dotknout některého z umírajících dětí, matka ho s otřesením rychle přitiskla zpátky do své náruče. Podivila se Fanny a rozevřela modré oči do kořán.
Polekala se chlapcova stavu, a když paní přišla do malé světnice nabídnout svou pomoc, Žanet rána přenechala péči, která jí byla příliš těžká, a nechala dámu, aby ho vzala do náručí. Zatímco se ještě skláněla nad chlapcem, její ženské srdce zasažené záhadnou silou a předtuchou vlastní budoucí mateřské lásky, vtrhla do místnosti Adel, následovaná starým Martinem a několika dalšími vesničany. Vykřikla, popadla Fanny za paži a zvedla jí bradu, aby všichni viděli do tváře. „Pryč s ní do jámy!
Musí zemřít tak, jak přivodila smrt jiným! ”
„Měli jsme pochyby, a kdo má víc důvodů než já? Jemu už vzali tři malé do nebe před jejich časem. ”
„Leda by si ji odnesli zlí duchové, nebo kdyby byla pohřbena s kůlem vraženým do těla.
”
Legros se bezhlavě vrhl do neurčité tmy lesa. „Nezatahujte mě do té hanby,” odvětil lékař, aniž odtrhl pohled od mrtvé. Ale než mohl kdokoli natáhnout ruku, jediným skokem a výkřikem se vrhla do jámy, kde chtěla pohřbít madam Kabanelovou. Ozval se tupý náraz, jak tělo dopadlo z velké výše do vody na dně.
„Ticho,” přerušil ho strážný a přikázal do provodu. „Do vězení s těmi vrahy a držte jim jazyk na uzdě. ”
„Do vězení s mučedníky a dobrodinci lidu,” odsekl starý Martin. V této víře také žil a zemřel jako trestanec v Toulonu a až do poslední chvíle tvrdil, že pro svět vykonal dobrý skutek, když ho zbavil nestvůry, která by jinak nenechala v Pierro jediného muže, aby dál nesl své jméno a rod.
Podíval se na mě dlouhým studeným pohledem a začal vyprávět příběh o tom, jak se do toho místa dostal. [Hudba]
A byla to upírka a nosila dlouhé černé šaty. Řekl: „Takovou holku jsi ještě neviděl. ”
A já řekl: „Tak povídej, Joe.
”
Tím příběh končí. A teď, když jsem ti ten příběh vyprávěl, budu tě muset vzít s sebou. A radši to nikomu neříkej, jinak zjistíš, o co tu jde.
