Zvedla jsem telefon a hned jsem litovala, že jsem to udělala. Pane Evansi, zdravím. Ne, to nevadí. Stejně jsem chtěla o víkendu pracovat.
Na druhé straně linky byl šéfredaktor a já jsem se usmívala tak široce, až mě bolely tváře. Je skvělé, že se vám úpravy líbily. Moc ráda bych si s vámi promluvila o té možnosti, že byste mi svěřil pravidelný sloupek. Srdce mi bušilo jako o závod, když jsem poslouchala jeho váhavé tóny.
Já vím, že tomu chcete dát víc času, ale… Takže jestli vás můj článek nadchne, dostanu svůj vlastní sloupek. To je vážně paráda. Děkuju, pane.
Položila jsem telefon a vydechla jsem vzduch, který jsem ani nevěděla, že zadržuji. Teď už jen stačí dostat perfektní nápad. Key, ahoj. Jdeme na ten film?
Jo, jasně. Zrovna otvírám streamingovou apku. Co k tomu máš? Popcorn.
Takže dnes tradičně? Je to špenátový popcorn. Bex, proč? No, protože je zdravý a zrovna jsem jedla čipsy.
Stačilo by ti víc cvičit? Jo, tobě taky. Přesně. Co máš ty?
Eh, borůvkovou zmrzlinu. Borůvková to byla vždycky tvoje oblíbená. Jo, borůvky jsou dokonalý. Mhm.
A špenát taky. Tak co, jsi ze zítřka nervózní? Zeptal se Key a nacpal si do pusy další hrst zeleného popcornu. Můj nejlepší kamarád, jediný člověk, který mě dokázal rozesmát i v těch nejhorších dnech.
Nervózní? Proč bych měla být nervózní? Protože jsem tě zaregistroval do seznamovací apky, co hledá lidi se společnou averzí. Cože?
Udělal jsi co? Key se usmál tím svým nezničitelným úsměvem, který mě vždycky přivedl k šílenství. Myslel jsem, že by ti to mohlo pomoct. Pomoct s čím?
S tím, že se pořád držíš při zemi. S tím, že pořád myslíš na to, co bylo. Nemyslím na to, co bylo. Myslím na to, co bude.
Myslím na ten článek. Myslím na ten sloupek. Myslím na všechno, co musím dokázat. Key se na mě podíval s výrazem, který jsem nedokázala přečíst.
Bex, ty jsi vždycky tak soustředěná. Tak cílevědomá. Ale někdy zapomínáš žít. Někdy zapomínáš, že život není jen o tom, co dokážeš, ale i o tom, koho miluješ.
Koho miluju? No, třeba jeho. Třeba toho kluka z parku. Toho, co tam prodává květiny.
Toho, na kterého myslíš, když si myslíš, že se nikdo nedívá. Zatnila jsem se. Jak to víš? Vím to, protože tě znám.
Znám tě líp, než ty sama sebe. A vím, že když jsi minulý týden řekla, že jsi do něj byla zamilovaná, tak jsi nelhala. Vím, že když jsi řekla, že ti Key pomohl to překonat, tak jsi lhala. Protože jsi to nepřekonala.
Pořád na něj myslíš. Pořád na něj čekáš. A já ti chci pomoct, abys konečně přestala čekat a začala žít. Vstala jsem z gauče a podívala se na něj.
Key, já ti rozumím. Opravdu. Ale nemůžu jen tak zaklepat na jeho dveře a čekat, že mi padne do náruče. To nefunguje.
Ne v reálném životě. Ne po tom všem, co se stalo. Jak to víš? Zeptal se tiše.
Jak víš, že to nefunguje, když jsi to nikdy nezkusila? Protože jsem to zkusila. Zkusila jsem to před lety a skončilo to špatně. Skončilo to tím, že jsem utekla.
Skončilo to tím, že jsem se schovávala. Skončilo to tím, že jsem se přesvědčila, že láska není pro mě. A ty mi teď chceš říct, že mám znovu otevřít ty dveře? Že mám znovu riskovat, že mě někdo zraní?
Ne. Chci ti říct, že máš znovu riskovat, že tě někdo miluje. To je rozdíl. Podívala jsem se na něj a v tu chvíli jsem viděla něco, co jsem tam předtím nikdy neviděla.
Viděla jsem strach. Viděla jsem zranitelnost. Viděla jsem něco, co vypadalo jako láska. Ale ne ta láska, o které mluvil.
Ne ta láska, kterou jsem si myslela, že cítím k někomu jinému. Tahle láska byla jiná. Tahle láska byla tišší. Byla hlubší.
Byla to láska, která tam byla celou dobu a já jsem ji nikdy neviděla, protože jsem se dívala jinam. Key? Co? Nic.
Jen jsem si uvědomila něco, co jsem měla vědět už dávno. Další den jsme šli do parku. Šli jsme se podívat na květiny. Šli jsme se podívat na něj.
Stál tam u svého stánku a prodával kytice. Usmíval se na každého, kdo šel kolem. A když mě uviděl, ten úsměv se mu rozšířil tak, že to vypadalo, jako by se mu do tváře vešlo celé slunce. Bex.
Ahoj. Ahoj. Stál jsem před ním a nevěděla jsem, co říct. Key stál vedle mě a mlčel.
A v tu chvíli jsem pochopila, že tohle není o tom, co cítím k tomu klukovi. Tohle je o tom, co cítím k Keyovi. A že jsem to celou dobu měla špatně. Nemůžeš jí jen tak zaklepat na dveře a čekat, že ti padne do náruče.
Řekl mi Key před pár dny, když jsme o tom mluvili. A já jsem mu tehdy nerozuměla. Ale teď jsem to chápala. Teď jsem věděla, proč mi to říkal.
Protože to neplatilo jen pro mě. Platilo to i pro něj. A on si myslel, že když mě pošle za někým jiným, tak mě tím ochrání. Ochrání mě před tím, aby mě znovu zranil.
Ale nechápal, že jediný, kdo mě může zranit, je on. A jediný, kdo mě může zachránit, je taky on.
