Když se narodila, první slova, která zaslechla, byla: „Život skrývá mnoho tajemství. “ Ta slova se jí vryla do duše a stala se jejím osudem. Od ostatních dětí se lišila zadumaností, místo her snila o tom, jaká tajemství jí život odhalí. Když jí bylo patnáct, procházela městečkem, kde žila pověstná čarodějnice.
Lidé o ní říkali, že zná všechno, že čte v minulosti jako v otevřené knize a že jí neunikne ani budoucnost. Dívka si pomyslela: Kdyby se mi podařilo s ní promluvit, prozradila by mi všechna tajemství. Jednoho pozdního večera šla s dětmi podél hradeb. U výklenku, který halil hluboký stín, z něj náhle vyrazil veliký černý pes s hlasitým vytím.
Jedno z menších dětí v hrůze upadlo. Ze stínu pak vyšla sama čarodějnice. Dívka se jí statečně postavila a požádala ji o tajemství života. Čarodějnice se usmála a poradila jí, aby za soumraku přišla do kostela.
Když tam dívka vešla, ocitla se před obrovskou hrobkou s mramorovým schodištěm, které vedlo dolů do velké síně. Její duši naplnilo štěstí i úžas. Pomyslela si, že kdyby byla shledána hodnou vstoupit do jeho bran, patřila by jí všechna tajemství života. Od té chvíle se každý den za soumraku vracela do kostela a dlouhé hodiny klečela před oltářem smrti.
Pak se oblékla do bílého jako nevěsta a s průvodem mladíků s loučemi a dívek s květinami se vydala k hrobce. Avšak písmena, která tam našla, jí připadala podivná. I když je rozpoznávala, nedokázala je poskládat do slov a věty jí unikaly. Text v jednu chvíli zářil, ale vzápětí ho zaclonily stíny pohybující se stříbrné lampy.
V zoufalství proklínala rady čarodějnice a jako zvíře v léčce se vrhla ke schodům, po nichž přišla. Druhého rána se stejná společnost vrátila do kostela a všichni se podivili, že lampa byla zhasnutá. Přinesli dlouhou úzkou svíci a ustrašeně sestoupili do krypty.
Co tam našli, už nikdy nikomu neprozradili.
