Než jsem stihla cokoli říct, máma už byla u dveří. „Ty jsi ta záhadná žena za dveřmi číslo jedna? “ zeptala se mě s úsměvem. Než jsem stihla cokoli říct, máma už byla u dveří.
„Ty jsi ta záhadná žena za dveřmi číslo jedna? “ zeptala se mě s úsměvem. Ráno jsem se zpozdila. Zaspala jsem, což se mi nikdy nestalo.
Měla jsem jít na první rande s Jaredem, klukem, se kterým jsem si psala celý rok na fóru o udržitelném rozvoji. Než jsem ale stačila zpanikařit, zavolala mi neznámá sestra z nemocnice. Jared spadl z kola a je v umělém spánku. Chvíli nato jsem už podepisovala dokumenty a poslouchala doktora, jak mi děkuje, že jsem přišla a souhlasila s pokračováním v léčbě.
Jenže on si myslel, že jsem jeho žena. Než jsem stačila cokoli vysvětlit, objevila se předpokládaná tchyně a oslovila mě „paní Kárová“. Jmenuji se Tenly. Nejsem jeho žena.
Jsem jen známost z internetu, kterou měl Jared poprvé v životě vidět až dnes u kávy. Ale když jsem se konečně dostala do jeho pokoje, byla jsem tak vystresovaná, že jsem mlčela. A jeho rodina – matka Lin, otec Ron a sestra Beci – si mě okamžitě vzala pod svá křídla. Trvali na tom, abych zůstala na večeři.
Pak na noc. Pak jsem zjistila, že Jaredovi a jeho nejlepšímu příteli Evretovi krachuje firma, a já jsem jediná, kdo umí mluvit o udržitelnosti. Takže teď mám zachránit byznys lidí, kteří si myslí, že jsem jejich příbuzná. A Beci mě prosí, ať jim to neříkám.
„Když teď odejdeš, moje rodina skončí v chudobinci,“ řekla mi. Každý den jsem chtěla říct pravdu. A každý den mě někdo přerušil. Doktor, puberťačka, Jeredova kamarádka ze střední Larisa, která se tvářila mile, ale oči měla jako břitva.
A pak Evret. „Nemůžu pracovat s někým, komu nevěřím,“ prohlásil. Ale stejně jsme spolu začali dávat dohromady prezentaci. A já jsem si začala všímat, jak se na mě dívá, když si myslí, že se nedívám.
Jak se směje mým vtipům. Jak mi vysvětluje pravidla petangu a pak se vzteká, když mu vyhraju. Líbí se mi. A to je ta nejhorší možná věc, která mě mohla potkat.
Protože až to celé praskne, bude mě nenávidět. Pár dní před prezentací se Jared konečně probral. Byl zmatený, ale z toho nejhoršího venku. Všichni si oddechli.
Jenže pak sestra zašeptala Larisce něco do ucha a Larisa se na mě podívala tak, že mi došlo, že je konec. „Já nejsem Jaredova žena,“ řekla jsem jí nakonec. „Nikdy jsme se neviděli. Je to celé jedno velké nedorozumění.
“
Jenže pak to slyšel i Evret. „Lhala jsi nám,“ řekl. „Myslel jsem, že jsi součást rodiny. Myslím, že by ses ode mě a mojí rodiny měla držet dál.
“ A odešel. Prezentaci jsme nakonec zvládli bez nás. Vysvětlili akcionářům celý plán, který jsem připravila, a zachránili jsme firmu. Všichni mi volali, že to byl skvělý nápad.
Jenže já jsem seděla ve svém bytě u Kemy a snažila se přijít na to, jak se mám přestat cítit jako ta největší lhářka, jakou svět viděl. O pár dní později jsem šla kolem zahrady paní Dirliové a ona na mě promluvila. Poprvé za pět let, co jsem ji znala. „Láska je jako práce na zahradě.
Rostliny, které chcete mít, zaléváte. A které ne, trháte jako plevel. “ Smála jsem se. „A co když jsem já ten plevel?
“ „Fialka je taky plevel,“ odpověděla. „A já fialky miluju. “
Pak mi zavolala Kemy. „Nevím, jestli tomu máš věřit, ale Evret se ptal, jestli se stavíš u něj na farmě.
“ Řekla jsem jí, že nemůžu. „Za dva dny odjíždím. Mám novou práci. Fotografku v časopise.
Potřebuju začít znovu. Tady už nemůžu zůstat. “
Když jsem ale druhý den ráno procházela kolem rozkvetlého záhonu, ucítila jsem citronovou vůni. Stál tam Evret s malou sazenicí v květináči.
„Nevím, jestli na mátu zatím nejsi připravená,“ řekl. „Musíme nejdřív přivést ten záhonek k životu. Až pak bude máta. Jedno po druhém.
“ Podívala jsem se na něj. „Ty mi odpouštíš? “ „Zachránila jsi mému nejlepšímu příteli život. A přiměla jsi mě uvědomit si, že mám přestat nechávat vyhrávat ostatní a jít si za tím, co chci.
“ Přistoupil blíž. „A já chci tebe. “
Usmála jsem se. „Já jsem ale odjela.
“ „Tak jsi zase zpátky,“ odpověděl. „Dala jsem výpověď dřív, než jsem vůbec nastoupila. Nakonec jsem se rozhodla, že tady na ostrově začnu vlastní projekt. Fotím sady, limonády a jednoho tvrdohlavého farmáře.
“ Zasmál se. „Mně se to líbí. “ A políbil mě. Tak jsem zůstala.
Dočasně. Navždy. Nikdo z nás to nevěděl jistě. Ale věděli jsme jedno – že si už nechceme lhát.
A že i ten největší zmatek může nakonec vyrůst v něco krásného, když se o to postaráte jako o tu nejlepší zahradu.
