Všechno to začalo vraždou pana Andrewa Cartwrighta v Palermu. Byl nalezen mrtev v zahradě své vily. Mezi lopatkami měl zaražený stylet a v ruce pevně svíral kus hrubého irského tvídu, očividně utrženého z kabátu svého útočníka. O mrtvém se vědělo jen to, že byl rodák z Yorkshire, majitel mramorových závodů na Sicílii, který choval doslova hrůzu vůči četným tajným společnostem a socialistickým spolkům.
Odmítal stát se otrokem stále sílící tyranie mafie, a proto zavedl neústupné pravidlo, že žádný z jeho zaměstnanců nesmí být členem žádné společnosti, spolku ani odborové organizace jakéhokoli druhu. Zpočátku se soudilo, že motivem zločinu byla loupež, protože panu Cartwrightovi zmizely zlaté hodinky s iniciálami AC a řetízek. Sicilská policie se však brzy začala přiklánět k názoru, že to byla jen zástěrka a že u kořene toho podlého činu stála osobní zášť a pomsta. Jedna stopa zůstala úřadům v rukou.
Byl to právě onen kus hrubého irského tvídu nalezený v ruce zavražděného. Do čtyřiadvaceti hodin bylo připraveno tucet svědků přísahat, že ten útržek látky pocházel z kabátu, který obvykle nosil anglický dozorce pana Cartwrighta, pan Cecil Shuttleworth. Zdálo se, že tento mladík v poslední době navzdory přísným pravidlům svého zaměstnavatele vstoupil do místní společnosti, která spadala pod zákaz starého Angličana. Mezi oběma muži prý došlo k několika prudkým hádkám, jež vyvrcholily obzvlášť bouřlivou scénou.
Bezprostředně na to byl dozorce propuštěn a téhož večera nalezli pana Cartwrighta zavražděného v zahradě. Přibližně v té době jsem ukončila svůj úřední poměr u Yardu. Lady Molly si mě tehdy vzala za soukromou tajemnici. Jednou jsme spolu pracovaly v pracovně našeho útulného bytu v Mayfairu, když k nám vešla naše služebná s vizitkou a dopisem na podnose.
Lady Molly pohlédla na vizitku a podala mi ji. Stálo na ní: pan Jeremiah Shuttleworth. Dopis byl od šéfa. „Mnoho toho v něm není, poznamenala po letmém přečtení.
Píše jen: Tohle je otec muže obviněného z vraždy v Palermu. Tvrdohlavý jako mezek, ale máte mé svolení udělat, co si přeje. Emily, uveďte pána dál. “
V příštím okamžiku vstoupil do pracovny malý zavalitý muž.
Měl plavé vlasy, pihovatou pleť, v hranaté tváři výraz velikého odhodlání a v široké čelisti zásobu zarputilé umínosti. Na vyzvání Lady Molly se posadil a začal s neobyčejnou přímostí. „Předpokládám, že víte, kvůli čemu jsem přišel, madam. “
„Mohu se jen domnívat.
Kvůli svému synovi? “
„Je nevinen. Přísahám při živém Bohu. “ Zarazil se, zřejmě zahanben tím výbuchem, a po chvíli pokračoval klidněji.
„Ovšem je tu ta věc s kabátem. A ten kabát opravdu patřil mému synovi. “
„A co ten kabát? ” zeptala se Lady Molly.
„Byl nalezen v Londýně, madam, odpověděl tiše. Ty ďábelské bestie, které ten zločin spáchaly, vymyslely tenhle obludný způsob, jak odvrátit pozornost od sebe. Zmocnily se synova kabátu a přiměly skutečného vraha, aby si jej oblékl pro případ, že by ho někdo zahlédl. “
V pracovně se na chvíli rozhostilo ticho.
Byla jsem ohromena i zděšena domněnkou, kterou ten drsný muž vyslovil s tak zvláštní naléhavostí. „Co vás vede k domněnce, že vraždu pana Cartwrighta spáchala skupina vrahů? ” zeptala se Lady Molly. „Znám Sicílii, odpověděl prostě.
Matka mého chlapce pocházela z Messiny. Ta země je prolezlá tajnými spolky, vražednými a anarchistickými kluby. Organizacemi, proti nimž pan Cartwright vedl nelítostný boj. Jedna z nich, nejspíš mafie, rozhodla, že musí být odstraněn.
“
„Možná máte pravdu, ale povězte mi víc o tom kabátu. “
„Jsem právě před druhým sňatkem, madam. Ta dáma je vdova. Jmenuje se paní Tedworthová, ale její otec byl Itál jménem Badini.
Znáte Leather Lane? Člověk by řekl, že je to kousek Itálie. Badini měl dům v Broad Street v Leather Lane a pronajímal pokoje svým krajanům. V tom podnikání pokračuje i má budoucí žena.
Před týdnem k ní přijeli dva muži, otec a syn, jak tvrdili. Uvedli jméno Piatto. Jenže já je zaslechl mluvit na schodech a hned jsem poznal, že jsou oba Sicilané. Dovedete si představit, že pro mě je vše, co přichází ze Sicílie, nesmírně důležité.
A já od první chvíle ty dva podezíral. Paní Tedworthová je stejně odhodlána jako já udělat vše, co je v lidských silách, aby prokázala nevinu mého chlapce. Pozorovala je pro mě jako kočka myši. Starší z nich předstíral velkou zálibu v zahradničení a nakonec si od ní vyžádal svolení, aby se mohl trochu zaměstnávat na úzkém proužku pusté půdy za domem.
To mi paní Tedworthová řekla včera večer. A mě najednou cosi blesklo hlavou. Vzal jsem rýč a vyšel na ten kousek zahrady. Kopal jsem asi hodinu a pak mi srdce prudce poskočilo.
Rýč narazil na cosi měkkého. V příštím okamžiku jsem už hrabal rukama i nehty a brzy jsem vyhrabal kabát. Ten kabát, madam. “ Znovu se odmlčel, jako by potřeboval povzbudit.
„S utrženým kusem na zádech a v kapse hodinky a řetízek zavražděného muže s iniciálami AC. Ty ďábelské bestie. Věděl jsem to. Věděl jsem to a teď mohu prokázat nevinu svého syna.
“
Byla jsem příliš pohlcena tím rozechvělým vyprávěním, než abych ze sebe dostala jediné slovo. Lady Molly klidně čekala, až se muž po svém prudkém výbuchu poněkud uklidní. „Samozřejmě, že teď můžete nevinu svého syna prokázat, řekla. Ale co jste udělal s tím kabátem?
“
„Nechal jsem jej zakopaný tam, kde jsem ho našel. Nesmím pojmout podezření, že jsem jim na stopě. “
„Nepochybně vám tedy můj nadřízený řekl, že nejrozumnější bude svěřit celou věc anglické policii. Naši lidé ze Scotland Yardu se pak ihned spojí se sicilskými úřady.
“
„Ano, řekli mi to všechno, odvětil tiše. No a já odpověděl, že jakékoli spojení se sicilskou policií povede k tomu, že se synův proces urychleně skončí, že ho pošlou na šibenici a že všechny důkazy o jeho nevině budou zničeny nebo přinejmenším zatajeny, dokud nebude pozdě. “
„To jste se zbláznil, pane Shuttleworthe, vyhrkla. “
„Možná, odvětil klidně.
Jenže vy Sicílii neznáte a já ano. Mafie, která je matkou všech takových vražedných organizací, má členy a agenty v každém městě, na každé poště a v každých kasárnách. Sicilská policie je jí prolezlá skrz naskrz. Ani jedněm bych nesvěřil to, na čem mému chlapci i mně záleží víc než na životě.
Na hranici by kabát, hodinky i řetízek zmizely. O tom jsem přesvědčen stejně jistě, jako že jsem živ. “
Lady Molly se k tomu hned nevyjádřila. Nebylo možno popřít, že je v tom, co muž říká, kus pravdy.
Těch pár podrobností o uspěchaném vyšetřování dokazovalo, že otcovy obavy jsou oprávněné. „Co tedy hodláte podniknout? “ zeptala se po chvíli. „Chcete ty důkazy odvézt osobně synovu obhájci?
“
„Ne, to by bylo k ničemu, odpověděl prostě. Na Sicílii mě znají. Byl bych sledován a možná i zavražděn. Bratr mého chlapce je vrchním policejním úředníkem v Cividale na rakousko-italské hranici.
Vím, že se mohu spolehnout na jeho oddanost. Paní Tedworthová, která má o mého syna skoro stejný zájem jako já, dopraví důkazy o synově nevině jemu. Bude vědět, co má dělat. “
„Dobrá, řekla Lady Molly.
Co přesně od nás chcete? “
„Potřebuji pomoc, dámy. Někoho schopného, ochotného, pevného, kdo by paní Tedworthovou doprovodil, třeba v postavení komorné, už jen proto, aby se předešlo podezíravým pohledům, které padají na ženu cestující samotnou. A je tu i otázka cizích jazyků.
Ten pán na Scotland Yardu mi řekl, že kdybyste byla ochotna jet, dostanete čtrnáctidenní dovolenou. “
„Ano, pojedu, odpověděla Lady Molly prostě. “
Seděli jsme pak dlouho v pracovně a probírali plán té vzrušující cesty. Zdálo se být jisté, že pan Shuttleworth dosud nevzbudil v Piattoových podezření.
Té noci tedy, až budou oba bezpečně z domu, měl znovu vykopat kabát, hodinky a řetízek a poté na totéž místo zakopat jiný kabát, podobný barvou i látkou. To by mohlo darebáky uchlácholit, kdyby se náhodou jeden z nich znovu pustil do práce na zahradě. Potom měla paní Tedworthová opatřit důkazy o nevině mladého Shuttlewortha a přijet do našeho bytu v Mayfairu, kde měla přenocovat, aby se následujícího rána mohla s Lady Molly vydat v devět hodin z Charing Cross na cestu přes Vídeň, Budapešť a nakonec do Cividale. Téhož večera o půl desáté dorazila paní Tedworthová do bytu s kabátem, hodinkami a řetízkem.
Můžete si být jisti, že jsem si onu dámu pozorně prohlédla. Měla dost hezkou tvářičku a nemohlo jí být víc než sedmadvacet či osmadvacet let. Avšak její celý vzhled i chování ve mně budily dojem slabé povahy spíše než oddanosti, na niž chudák pan Shuttleworth tak bezvýhradně spoléhal. Snad proto jsem pociťovala nevysvětlitelnou úzkost, když jsem se loučila se svou drahou paní.
Pocit, který ona zjevně nesdílela. Pak jsem se pustila do role, která mi byla přidělena. Oblékla jsem si šaty paní Tedworthové. Byly jsme zhruba stejně vysoké.
Nasazila jsem si její klobouk i těsně přiléhající závoj. Poté jsem se vydala do Leather Lane. Po tolik hodin, kolik jen bude možno, jsem tam měla ve vlastním domě paní Tedworthové vystupovat jako ona sama. Paní Tedworthová nebyla ženou zvlášť zámožnou a dům neměl žádné služebnictvo.
Vlastně si všechno obstarávala sama. Jen ráno jí na dvě hodiny pomáhala nádenice. Této nádenici byla podle plánu Lady Molly vyplacena týdenní mzda místo výpovědi. Já, co by paní Tedworthová, jsem měla být druhého dne pokládána za osobu upoutanou na pokoji kvůli nachlazení.
Zatímco Emily, naše vlastní komorná, bystré děvče, které by pro Lady Molly i pro mě šlo do ohně i vody, se měla vydávat za novou nádenici. Jakmile by se stalo cokoli, co by ve mně vzbudilo podezření, že naše tajemství bylo odhaleno, měla jsem telegrafovat Lady Molly na jednotlivá místa, která mi určila. První noc proběhla zcela klidně. Piattoové přišli domů někdy po jedenácté a zamířili rovnou do svého pokoje.
Emily, která ve své zástěře vypadala pokud možno jako zmoklá nádenice, byla druhého rána v hale, když oba muži odcházeli na snídani. Později mi vyprávěla, že se na ni mladší z nich velmi bystře zadíval a zeptal se, proč předešlá služebná odešla. Emily odpověděla náležitě neurčitě. Načež Sicilané nic dalšího neřekli a odešli spolu.
Byl to dlouhý a únavný den, který jsem strávila zavřená v maličkém dusném salonku ve ustání sledujíc úzký proužek zahrádky vzadu. Kolem poledne se jeden z Piattoů vrátil domů a zanedlouho se vypravil na zahrádku. Změna služebnictva v něm zjevně vzbudila podezření, neboť jsem viděla, jak zkoumá půdu rýčem a čas od času zvedá oči k oknu salonku. Pan Shuttleworth a já jsme asi v devět téhož památného večera právě večeřeli v zadním salonku, když jsme náhle uslyšeli, jak někdo otevřel hlavní dveře vlastním klíčem a pak je co nejopatrněji zase zavřel.
Jeden z obou mužů se vrátil v hodinu, která byla vzhledem k jejich jinak pravidelným zvyklostem velmi neobvyklá. Už způsob, jakým dveře otevřel a zase zavřel, naznačoval touhu potichu a utajení. Instinktivně jsem v salonku zhasla plyn. Rychlým pohybem jsem ukázala na přední pokoj, jehož dveře stály otevřené, a šeptem spěšně oslovila pana Shuttlewortha.
„Promluvte na něj. “
Naštěstí cíl, který měl na mysli, zbystřil i jeho vnímání. Vešel do předního pokoje. Otevřel dveře do chodby a přívětivě řekl: „A pane Piatto, to jste vy?
Mohu vám nějak posloužit? “
„Ach ano, děkuji, odpověděl Sicilan, jehož hlas zněl ochraptile a nejistě. Byl byste tak laskav? Já se dnes večer cítím tak mdle a podivně.
Byl byste tak laskav a doběhl mi pro trochu čpavku? Od lékárníka. Já bych si šel lehnout. “
„Ale ovšem, pane Piatto, odvětil pan Shuttleworth, který zřejmě intuitivně pochopil, co chci udělat, a zahrál mi do ruky dokonale.
Půjdu hned. “
Odešel si pro klobouk do haly, zatímco Sicilan zahrnoval jeho odchod vděčnými díky. V zápětí jsem zaslechla, jak se hlavní dveře prudce zavřely. Odkud jsem byla, nemohla jsem Piatta vidět, ale představovala jsem si ho, jak stojí v přítmí chodby a naslouchá vzdahujícím se krokům.
Brzy jsem ho zaslechla, jak jde dozadu ke dveřím na zahradu, a zanedlouho jsem v úzkém proužku půdy za domem spatřila pohyb. Šel si pro rýč. Chtěl vykopat kabát a hodinky s řetízkem, které z nějakého důvodu zřejmě pokládal za nebezpečné ponechat v původním úkrytu. V té chvíli jsem se nezastavovala, abych uvažovala nebo plánovala.
Seběhla jsem do kuchyně. Věděla jsem, co dělá. Nechtěla jsem Emily vyděsit, a celou dobu jsem jí upozorňovala, že může kdykoliv nastat okamžik, kdy bude třeba dům opustit. Ona i já jsme měly v kuchyni připravenou malou příruční tašku, připravenou k rychlému odchodu.
Teď jsem na ni mlčky kývla, že ta chvíle nastala. Vzala svou tašku a šla za mnou. Právě když jsme za sebou zavřely dveře na dvorek, uslyšely jsme, jak se zahradní dveře prudce rozlétly. Piatto vykopal kabát a právě prohledával kapsy, aby našel hodinky a řetízek.
Během několika vteřin zjistil, že kabát, který drží, není ten, který sám zakopal, a že skutečné důkazy jeho viny zmizely. Na těch několik vteřin jsme nečekaly. Rozběhly jsme se Broad Street směrem k Leather Lane, kde jsem věděla, že pan Shuttleworth bude dávat pozor. Sotva jsem ho spatřila na rohu ulice.
„Ano, řekla jsem rychle. Je konec. Zítra ráno odjíždím prvním ranním spojem do Budapešti. Dostihnu je v Maďarsku.
Doveďte Emily bezpečně do bytu. “
Času bylo zjevně pramálo, a dříve než mohl pan Shuttleworth či Emily cokoli namítnout, nechala jsem je stát a rychle se smísila s kolemdoucími. Leather Lane jsem prošla docela klidným krokem. Piattoové mou tvář neznali.
Zahlédli mě jen jako neurčitý obrys za špinavým oknem. Do bytu jsem nešla. Věděla jsem, že se pan Shuttleworth o Emily postará. Tu noc jsem přespala v Grand Hotelu u Charing Cross, a druhého dne ráno jsem odjela s místenkou zamluvenou v Orient Expressu až do Budapešti.
Nuže, znáte to rčení? Po bitvě je každý generálem. Když jsem totiž spatřila staršího Piatta stát v hale hotelu Hungaria v Budapešti, okamžitě jsem pochopila, že jsem byla sledována od chvíle, kdy jsme s Emily vyběhly z domu v Broad Street. Syn mě zřejmě držel v dohledu ještě v Londýně, zatímco otec cestoval přes Evropu v témže vlaku jako já, aniž bych si ho všimla.
Viděl mě vstoupit do fiakru v Budapešti a slyšel, jak říkám kočímu, aby mě odvezl do hotelu Hungaria. Rychle jsem si zařídila pokoj a pak jsem se zeptala, zda paní Kryová z Londýna, tak se měla paní Tedworthová na cestách jmenovat, je stále v hotelu i se svou komornou. Dostalo se mi kladné odpovědi. Paní Kryová prý právě večeří v jídelně, odkud se ozývaly krásné maďarské melodie.
Komorná paní Kryové, sdělili mi, má večeři v místnosti pro personál. Snažila jsem se své dotazy pokládat co nejnenápadněji, ale Piattoovy oči a jeho sarkastický úsměv jako by mě pronásledovali všude. Téměř každý zaměstnanec Hungárie mluví anglicky, takže jsem bez obtíží našla cestu do místnosti pro personál. Ke své velké lítosti jsem tam Lady Molly nenašla.
Řekli mi, že komorná paní Kryové se zřejmě vrátila k paní do pokoje, a sdělili mi, že jde o číslo 118 v prvním patře. Tak jsem ztratila několik drahocenných minut, než jsem se znovu dostala do haly. Naštěstí jsem v jedné z nekonečných chodeb konečně spatřila siluetu své drahé paní, jak mi jde naproti. Jakmile jsem ji uviděla, veškerá má úzkost ze mne spadla jako odhozený plášť.
Vypadala naprosto klidně, ale její bystrý postřeh okamžitě odhalil, proč jsem přijela do Budapešti. „Zjistili, co je s tím kabátem, řekla rychle a zatáhla mne do jedné z postranních chodeb, která byla naštěstí v tu chvíli prázdná a temná. A samozřejmě tě sledoval? ”
Přikývla jsem.
„Ta paní Tedworthová je ubohá, slabá a nerozhodná osoba, pokračovala Lady Molly rozhořčeně. Měli jsme být už dávno v Cividale, a ona náhle prohlásila, že je příliš unavená a nemocná, než aby mohla pokračovat v cestě. Je až nepochopitelné, že jí chudák Shuttleworth tak důvěřoval. “ Pak se uklidnila.
„Mary, běž hned dolů do haly. Sleduj tu ženu, jak jen můžeš. Sicilanou se smrtelně bojí, a já jsem přesvědčena, že ji Piatto dokáže přinutit vydat mu důkazy. “
„Kde jsou?
” zeptala jsem se úzkostlivě. „Zamčené v jejím kufru. Mně je svěřit nechce. Tvrdohlavá hlupačka.
“
Nikdy jsem Lady Molly neviděla tak rozlobenou. Více však neřekla, a já se vydala zpět do haly. Jedním pohledem jsem zjistila, že tam není ani Piatto, ani paní Tedworthová. Nedokázala bych vysvětlit, proč mě náhle zachvátil zlý pocit předtuchy.
Rychle jsem vyšla do prvního patra a našla pokoj číslo 118. Vnější dveře byly otevřené. Bez váhání jsem přiložila oko ke klíčové dírce v těch vnitřních. Pokoj byl jasně osvětlen.
Zády ke mně stál Piatto a vedle něho na nízké stoličce seděla paní Tedworthová. Vedle ní byl otevřený kufr,a ona v něm zřejmě něco hledala. Srdce se mi sevřelo hrůzou. Měla jsem být svědkem jednoho z nejhanebnějších činů zrady,a přitom zcela bezmocná zasáhnout.
V té chvíli však něco Piatta zřejmě vyrušilo. Prudce se obrátil a vykročil ke dveřím. Nemusela jsem být dvakrát vyzvána. Rychle jsem ustoupila.
Měla jsem jedinou myšlenku. Najít Lady Molly a říct jí, co jsem viděla. Hungária je však hotové bludiště chodeb, schodišť a průchodů. A já nevěděla, ve kterém pokoji Lady Molly bydlí.
Nechtěla jsem znovu budit pozornost dotazováním u recepce,a má žalostná neznalost cizích jazyků mi nedovolovala vyptávat se služek. Vyšla jsem po schodech nahoru a dolů snad půl tuctukrát. Unavená, rozrušená a zoufalá, když jsem konečně v dáli spatřila štíhlou postavu své drahé paní. Rozběhla jsem se k ní,a okamžitě si vysloužila pokárání za svou neuváženou horlivost.
„Paní Tedworthová je opravdu vystrašená, řekla Lady Molly, když si všimla mého úzkostného výrazu. Ale zatím dokázala Piatta zmást. Otevřela před ním můj kufr místo svého,a tvrdila, že důkazy u sebe nemá. Jenže je příliš hloupá, aby tu lest udržela dlouho,a on se nenechá podruhé odbít.
Musíme co nejdříve odjet do Cividale. Bohužel nejbližší vlak jede až zítra v devět patnáct. “. Bylo zbytečné vyjadřovat obavy o bezpečí Lady Molly.
Potlačila jsem úzkost, jak jsem jen mohla,a s těžkým srdcem jsem se s ní později rozloučila. Tu noc jsem téměř nespala,a v osm ráno jsem byla již oblečená a venku z pokoje. Stačil jediný pohled do chodby vedoucí k pokoji číslo 118, aby se mé nejhorší obavy potvrdily. Panoval tam neobvyklý ruch.
Přicházeli a odcházeli úředníci. Služky postávaly a šeptaly si. A v příští chvíli jsem s hrůzou spatřila dva četníky s důstojníkem, jak je hotelový ředitel vede k pokojům paní Tedworthové a Lady Molly. Kež bych tehdy nebyla tak typicky anglicky neznalá cizích jazyků.
Úředníci byli příliš zaneprázdněni, aby se mnou ztráceli čas,a služky jen tolik angličtiny, kolik se týká koupelí a horké vody. Nakonec jsem ke své velké úlevě našla ochotného hotelového poslíčka, který mi dokázal v angličtině vysvětlit, co se stalo. Nikdy nezapomenu, jaké utrpení jsem prožila, když jsem pochopila význam jeho klidně pronesených slov. „Celá věc je velmi záhadná, vysvětloval.
Nejde o loupež. Vůbec ne. Zmizela totiž paní Kryová. Prostě zmizela,a komorná paní Kryové byla nalezena omráčena, svázána a s roubíkem v ústech přivázána k jednomu z kůlů postele v pokoji číslo 118.
“
Proč bych vás měla unavovat vypravováním o tom mučivém napětí a smrtelné úzkosti, které jsem prožívala během všech těch následujících dní? Moje drahá paní, žena, pro kterou bych byla s radostí prošla ohněm i vodou, byla podle slov usměvavého hotelového poslíčka brutálně napadena a téměř zavražděna. A mě přitom úředníci s kamennými tvářemi přehlíželi, zatímco jsem střídavě prosila, rozčilovala se a zoufala si, aby mi dovolili jít ošetřovat nemocnou dámu, která byla mou nejdražší přítelkyní. Nedokáži ani popsat, co jsem vytrpěla.
Když mi však nebylo dovoleno navštívit Lady Molly, mohla jsem alespoň usilovat o pomstu jejím zbabělým útočníkům. Paní Tedworthová svým zmizením vlastně sama přiznala účast na tom hanebném činu. O tom jsem neměla nejmenší pochybnosti. Zároveň jsem si však byla jistá, že je příliš slabá, aby něco takového provedla sama.
Za vším stálPiatto. Bez váhání jsem prostřednictvím tlumočníka podala proti němu oznámení. Otevřeně jsem ho obvinila, že je spoluvinníkem napadení za účelem loupeže. Vytrvale jsem opakovala svou výpověď, že jsem ho předchozího dne viděla v důvěrném rozhovoru s paní Kryovou.
Jako hlavní předmět loupeže jsem označila cenné zlaté hodinky s řetízkem nesoucí iniciály AC. Byl to z mé strany odvážný krok. Naštěstí mou výpověď podpořila skutečnost, že hotelový sluha viděl Piatta časně ráno postávat na chodbě před pokojem číslo 118. Nakonec se mi podařilo dosáhnout toho, co jsem chtěla.
Piatto byl zatčen a zadržen k dalšímu vyšetřování, i když svou vinu od začátku do konce rozhodně popíral. Britský konzul byl ke mně velmi laskavý. Ačkoli mi nebylo dovoleno Lady Molly navštívit, byla totiž převezena do nemocnice, dozvěděla jsem se, že maďarská policie dělá vše, aby našla paní Kryovou. Její zmizení svědčilo silně proti ní.
Po třech dnech takového napětí jsem obdržela zprávu z konzulátu, že paní Kryová byla zatčena v Alsórévu na rakousko-uherské hranici,a právě pod eskortou převážena zpět do Budapešti. Dokážete si představit, jak jsem se třásla rozčílením i hněvem, když mi následujícího rána oznámili, že paní Kryová je zadržena na četnické stanici,a žádá, aby k ní byla přivedena slečna Mary Granardová z Londýna, momentálně ubytována v hotelu Hungaria. Ta drzost. Ale i já jsem ji chtěla vidět.
Tu ženu, kterou jsem považovala za zbabělou zrádkyni, která zklamala důvěru zoufalého otce, která zmařila poslední naděje nevinného muže,a která byla příčinou útoku, jenž mohl stát život ženu, kterou jsem milovala nejvíce na celém světě. Vydala jsem se na četnickou stanici, doprovázena jedním z úředníků konzulátu, plná nenávisti a odhodlaná říct té ženě přesně, co si o ní myslím. Několik minut jsem musela čekat v holé místnosti připomínající kasárna. Pak se otevřely dveře, ozval se šelest hedvábí, kroky vojáků,a v příštím okamžiku přede mnou stála Lady Molly.
Klidná, usměvavá,a jako vždy dokonale oblečená. „Mary, řekla svým veselým smíchem. Dostala jsi mě do pěkné situace,a teď mě z ní musíš zase dostat. “
„Ale já nerozumím, vydechla jsem.
“
„Je to docela jednoduché, odpověděla. Všechno ti vysvětlím, až budeme na cestě zpět do Mayfairu. Prozatím ty a paní Tedworthová musíte podepsat několik prohlášení, že jsem svou komornou nenapadla, ani ji neoccizila hodinky s řetízkem. Britský konzul vám pomůže.
Je to jen otázka několika dní. A zatím ti mohu říci, že život ve vězení v Budapešti je docela zajímavý,a není tak nepohodlný, jak by se člověk mohl domnívat. “
Jakmile promluvila, okamžitě jsem pochopila, co se ve skutečnosti stalo, a musím přiznat, že jsem se velmi zastyděla, že jsem kdy pochybovala o důvtipu Lady Molly při tak důležitém a nebezpečném úkolu. Paní Tedworthová byla slabá a zbabělá.
V Budapešti chtěla cestu přerušit, protože byla po dlouhé jízdě skutečně vyčerpaná. Lady Molly ji však bez potíží přesvědčila, aby si během jednodenního pobytu v hotelu Hungaria obě ženy prohodily role. Lady Molly se měla vydávat za paní Kryovou z Anglie,a paní Tedworthová za její komornou. Lady Molly se tehdy nedomnívala, že by pro její plán bylo důležité, abych o tom věděla,a proto mi to při našem krátkém setkání neřekla.
Když se pak objevil Piatto, paní Tedworthovou zachvátila panika. Naštěstí měla dost rozumu nebo dost strachu, aby okamžitě předala kabát, hodinky a řetízek Lady Molly. Když ji Piatto následoval do pokoje, mohla mu ukázat, že důkazy u sebe nemá. To byla právě scéna, kterou jsem viděla klíčovou dírkou.
Piatto se však jistě brzy vrátil, aby pokračoval ve výslechu,a paní Tedworthová by ho ze strachu nakonec prozradila. Lady Molly to věděla. Je silná, rozhodná a pohotová. Té noci s paní Tedworthovou krátce zápasila,a nakonec ji napůl omráčenou přivázala k posteli, aby po nejméně čtyřiadvacet hodin nebyla schopna ani jednat, ani zradit její plány.
Když následujícího rána Piatto otevřel dveře pokoje číslo 118, které byly úmyslně ponechány jen přivřené, našel paní Tedworthovou svázanou a téměř polomrtvou strachem, zatímco důkazy jeho viny zmizely. Lady Molly totiž nebyla Piattoovi ani jeho lidem známa. Využila první ranní vlak,a odjela do Cividale, zatímco Piatto byl přesvědčen, že má onu ubohou paní Tedworthovou stále ve své moci. Na hranici se dostala bezpečně.
Vyhledala plukovníka Gracyho,a s potřebným vysvětlením mu předala důkazy o nevině mladého Shuttlewortha. Moje vlastní jednání jí navíc pomohlo. V hotelu se totiž mělo za to, že ona je paní,a paní Tedworthová komorná. Všichni tedy věřili, že napadena byla komorná.
Paní Kryové. Já jsem však obvinila Piatta z útoku, protože jsem byla přesvědčena, že napadl Lady Molly. Díky tomu byl okamžitě zatčen,a neměl čas varovat své společníky. Díky úsilí plukovníka Gracyho byl mladý Shuttleworth nakonec sproštěn obžaloby z vraždy.
Je však třeba dodat, že Piatto ani jeho syn,a žádný z jejich spoluvinníků nebyli za zločin nikdy zatčeni. Důkazy jejich viny,a kus irského tvídu,a hodinky zavražděného, byly po osvobozujícím rozsudku nad mladým Shuttleworthem záhadně odstraněny. Taková je sicilská policie. Pan Shuttleworth starší zřejmě dobře věděl, o čem mluví.
Lady Molly byla samozřejmě brzy propuštěna. Britský konzul se o to postaral. V Budapešti však dodnes mluví o záhadném přepadení paní Kryové v hotelu Hungaria, protože paní Tedworthová Lady Molly plně očistila,a Piatto ho obvinit odmítla. Bála se ho,a tak byl propuštěn.
Někdy si tak říkám, kde je asi ten starý ničema dnes.
