Jmenuji se Helena Novotná a je mi 76 let. Celý život jsem věřila, že láska se dokazuje obětí, tichostí a trpělivostí. Ale jedné vánoční noci jsem pochopila, že ticho dokáže zničit i ty, které se snažíme chránit. Do mého penthousu na pražském Vítězném náměstí přišlo 25 hostů.

Smáli se, pili víno a chválili výhled na rozsvícené zimní město. Tiše jsem procházela mezi kuchyní a jídelním stolem, dolévala sklenice a nosila tácy, jako každá hostitelka o svátcích. Nikdo si nevšiml, že se mi mírně třesou ruce. Nikdo se nezeptal, jestli nepotřebuji pomoc.
Můj syn Evan seděl v čele stolu v ostré bílé košili. Vypadal přesně jako úspěšný mladý architekt, kterým chtěl být. Jeho žena Lída měla červené šaty, které se třpytily pod lustrem, a její úsměv byl zářivý, ale ostrý.


