Moje pětiletá dcera Emily byla mojí vlastní matkou a otcem odložena do krizového centra pro mládež. Nezlehčujte to na drama. Nemáme pro Emily místo. Stála jsem v kuchyni a zírala na ten vzkaz, dokud se mi nerozmazal před očima.
Její růžové tenisky pořád stály u dveří, tkaničky napůl rozvázané, jako by se každou chvíli měla vrátit z hřiště. Jenže místo toho jsem slyšela jenom prázdno domu, který byl najednou příliš tichý.
