Déšť právě začínal, když Mark zastavil u opuštěné krajnice. V kuželu světel zahlédl malý třesoucí se tvar – myslel si, že je to opuštěné štěně. Zabalil ho do staré flanelové košile a slíbil mu ochranu. Doma se tvor schoulil na jeho hrudi a Mark mu dal jméno Shadow.
Jenže už první noc se začaly dít podivné věci. Zvíře nevydávalo žádný zvuk, pohybovalo se příliš prudce a v naprosté tmě svítily jeho oči. Když Mark usnul, Shadow tiše procházel místnostmi. Ráno ho našel, jak sedí u okna s hlavou nakloněnou – jako by pozoroval něco, co Mark neviděl.
Přes den to vypadalo jako normální štěně, ale jakmile padla tma, změnilo se to. Mark se snažil chování ignorovat, dokud Shadow nezačal opakovaně tisknout hlavu ke stěně sklepa. Drápky mu přitom hlasitě škrábaly o dřevo v pravidelném rytmu. Pak přišla noc, kdy se Mark probudil na pronikavý zvuk – něco mezi pískáním a vrčením, které nemohl přiřadit žádnému známému zvířeti.
Druhý den se rozhodl, že už to nemůže nechat být. „Potřebuje to veterináře,“ řekl si a vzal Shadowa do ordinace. Lékař se usmál, když zvíře položil na stůl, ale jakmile mu posvítil do očí, úsměv mu zmizel z tváře. Zavolal kolegu a oba si něco šeptali.
„Kde jste to vzal? “ zeptal se chraplavě. „Našel jsem ho na krajnici v dešti. Vypadalo to jako opuštěné štěně,“ odpověděl Mark.
Veterinář se zhluboka nadechl. „Tohle není pes. A rozhodně to není žádné domácí zvíře. “
Mark zíral na drobného tvora, který klidně mrkal do světla.
„Co to teda je? “
Lékař polkl a jeho hlas se zadrhl. „Existují věci, které se sem neměly nikdy dostat. A vy jste jednu z nich přinesl domů.
“
