Slova mě zasáhla jako facka. Seděla jsem u jejich svátečního stolu, obličej mě pálil a v uších mi zněl ten jízlivý tón. Tchýně se tiše usmála a pronesla, že manželství je přece o trpělivosti. Lžící udeřil do stolu tak, že talíře poskočily.
Dima zrudl a zařval, že po dovolené nastoupím do práce. Ten muž, kterého jsem milovala, mi najednou připadal jako cizí. V jeho očích nebyla láska, ale tvrdý rozkaz. Otočila jsem se k němu.
Tvář mě pálila, ale hlas jsem držela pevně. Zeptala jsem se ho, co se vlastně stalo s mužem, kterého jsem si brala. Místo odpovědi přišel další výbuch. Jeho matka i sestra mě obklíčily jako vlci.
V tu chvíli jsem pochopila, že tohle není rodina, do které jsem vstoupila. Je to armáda s jediným cílem – zlomit mě. Sáhla jsem pro telefon.
