„Nastoupíš do auta,“ řekl Tišek náhrobku a položil růže do mokré trávy. Díval se dívce do tváře a poprvé v ní neviděl drzost ani vypočítavost. Sofia přikývla a hlas jí klesl do šepotu. Ta věta se do něj zařízla ostřeji než vítr.
Psala si něco do sešitu, schovávala papíry a měla strach, kdykoli před domem zastavilo cizí auto. Jude hleděl do tmavého skla a znovu před sebou viděl ten den. Sofia sáhla do kapsy promočeného svetru a vytáhla malý klíč zabalený do igelitu. Nechala jen vzkaz, že když se nevrátí do dvou dnů, mám jít za vámi.
Mluvil do telefonu a řekl větu, jestli je naživu. Jemuž do sebe začínají zapadat kousky něčeho obludného. Jude vystoupil z vozu jako první, klíč sevřený v dlani tak pevně, až ho jeho hrany řezaly do kůže. Proč ne do banky k právníkovi na místo chráněné jménem?
Došli k řadě kovových schránek zasunutých do zažloutlé zdi. Jude do zámku zasunul klíč, pootočil jím a dvířka se s tichým kovovým cvaknutím otevřela. Řekla Rebeka do kamery. A právě tehdy se Sofia prudce otočila ke vchodu do haly.
Pane, na druhém konci nádraží stál muž v tmavém kabátu a mluvil do telefonu. Jude schoval telefon i dopis do vnitřní kapsy. Jude pohlédl přes halu na muže v kabátu, který už se pomalu dával do pohybu. Řekl Jude do telefonu klidně.
A Jude, zkus se dnes už do ničeho nepouštět. Ty, ukázal na mladšího, půjdeš před ním vchodem, sedneš do auta a pojedeš na můj dům. Vyšli do mokré tmy a studený vzduch je udeřil do tváří. Sofia si sevřela ruce do klína na okraj města, kousek za starou cihelnou u opuštěných zahrad.
Jude vešel do malého pokoje, který zřejmě sloužil jako pracovna. Do škvíry pronikl chladný vzduch a s ním i paprsek baterky. Netrefil ho do hlavy, ale zasáhl ho do ramene tak tvrdě, že muž zavrávoral a vrazil bokem do sloupku. Rána přišla do boku, tvrdá a prudká, ne dost hluboko, ale dost, aby mu vyrazila dech.
Markus vystřelil varovně do vzduchu a útočník konečně stuhl. Pane, vydechl Markus a pustil se po vysílačce do krátkých rozkazů. Jen jsem slyšel, že ji nevezli do firmy ani do domu, že ji drží někde, kde má Dan čisté papíry a charitativní krytí. Daný poslední rok pořád tlačil do popředí jako hlavní projekt.
Ano, s tou ránou byste měl do nemocnice. Ne, do nemocnice pojedu, až Rebeku dostanu ven. Do budovy se dostali přes boční vstup pro personál. Vyšli do druhého patra.
Tak přece, zopakoval Thomas a pomalu vykročil do chodby. Dva roky jsi chodil do mého domu, pil jsi se mnou whisky, díval ses mi do očí u jejího hrobu a celou dobu jsi věděl, že je naživu. Ty ses nikdy nehodila do světa velkých čísel. Kouř se začal valit do chodby rychleji, než by odpovídalo běžnému požárnímu systému.
Thomas Dan ustupoval do výtahu s výrazem člověka, který si ještě v poslední vteřině vychutnává cizí paniku. Jude sáhl do kabátu, vytáhl Rebekin flash disk a starý telefon. Muž narazil do racku serveru a sesunul se na zem. Schodiště na střechu mu rval oheň do boku při každém kroku, ale bolest teď neznamenala nic.
Dveře na horní terasu rozrazil v okamžiku, kdy se rotor vrtulníku už roztočil do šedého ranního vzduchu. Thomas sáhl do saka po pistoli, ale v tom se za Judem objevila Rebeka. Srazil Thomase do boku a pistole mu vylétla z ruky po mokrém betonu. Řekl Jude do jejich vlasů.
Jestli vás tenhle příběh zasáhl, napište do komentářů slovo pravda.
