„Víš co? Až začnu konečně pořádně vydělávat, nebudu už moct zůstávat doma, takže veškerý domácí práce nechám na tobě,“ prohlásila moje starší sestra Judith, když vešla do obýváku a rovnou si sedla ke stolu. Přesně ve chvíli, kdy jsem dovařila večeři. Spěchala jsem za ní s talířem, ale ona už jedla.
Moje matka, sestra a neteř seděly kolem stolu – pro mě tam nebylo místo. Moje jídlo vlastně ani nebylo připravené. Nachystala jsem jen pro matku a pro sebe, ale to těm dvěma zřejmě nedošlo. Je mi 38 let, jsem svobodná a pořád bydlím v domě rodičů.
Ve dvaceti jsem se chtěla vdát, ale teď jen dojíždím za brigádami, abych pomohla s domácností. Matka si ale myslí, že se jen zavírám v pokoji. Protože spolu žijeme, je těžké jí říct, ať se do toho neplete. Jsem vděčná, že můžu zůstat v rodinném domě, ale snáším to čím dál hůř.
Neteř bych klidně poslala do školky, ale bylo mi řečeno, že brzy nastoupí do školy, takže to není potřeba. Když jsem ty dvě nečinně pozorovala, uvědomila jsem si, že jsem jediná, kdo je zatížený prací. „A kdy teda začneš pracovat? “ zeptala jsem se sestry.
Ona se jen naštvala a ztěžovala mi další dotazy. Když jsem ji ale viděla odcházet na pracovní pohovor, ulevilo se mi. Vrátila jsem se do pokoje a začala číst noviny. Netušila jsem, co se stane o dva měsíce později.
Jednoho dne mi matka zavolala, že se nutně potřebujeme sejít v kavárně. Šla jsem tam plná obav. Uvnitř už seděla. „Co se děje?
“ zeptala jsem se. A tehdy mi to řekla: „Tvoje sestra je v nemocnici. Lhala nám. Tajně se stýkala s jiným mužem, aniž by to její manžel věděl.
Když to zjistil, vedlo to k rozvodu. Její bývalý manžel dostane do péče jejich dceru. “
„Mami, ty jsi dělala něco podobného, když jsi mě nutila dělat všechny domácí práce? “ řekla jsem.
„Neházej mě do jednoho pytle s Judith. Jaký je v tom asi rozdíl? “ Matka mě nepřestávala udivovat. „A co to má společného se mnou?
“ zeptala jsem se. „Prosím, vrať se domů. “ „Já se nevrátím. “ „Takže místo stěžování by ses měla rychle vrátit a pustit se do toho,“ odpověděla.
Nemohla jsem se dočkat konce toho rozhovoru. Rychlým pohybem jsem šplíchla vodu ze sklenice na matku. V tu chvíli ztichla, v okolí zavládlo mrtvolné ticho. „Počkej,“ řekla, ale já jsem do ní znovu cáknula.
Voda jí dopadla přímo do úst, když se chystala promluvit, a způsobila, že se zadusila. „Co to děláš? “ zakašlala. „Omlouvám se,“ rychle jsem se omluvila číšníkovi, který se blížil, a utřela jsem to ručníkem.
Celé ty roky jsem si myslela, že jsem nemocná. Zpočátku jsem si říkala, že to zmizí, když zmizí stres z matky a sestry, ale začala jsem si uvědomovat, že to není jen tím. Hlavní příčinou byla moje matka. Kdo by se vracel do domácnosti s někým, jako jste vy?
A tak jsem se odstěhovala. Pronajala jsem si luxusní byt. Když jsem to matce řekla, vykřikla: „Cože? To je tvůj byt?
Na to přece nemůžeš mít peníze. “ „Vlastně jsem vyhrála v loterii. “ „Co jsi říkala? “ „Vždycky jsem si myslela, že ti na mně nezáleží.
“
Matka se sestrou nechaly dům rychle zaneřádit. Neteře se ujal její bývalý manžel. Matce nezbylo než dům prodat. Je to starý rodinný dům na venkově, takže pozemek neměl velkou cenu.
Matka se sestrou se přestěhovaly do starého pronájmu. A já? Já jsem konečně začala žít svůj vlastní život.
