Do Poděbrad jsem přijela ranním vlakem, který se loudal krajinou tak klidně, až mi to připadalo nepatřičné. Nikdy by mě nenapadlo, že se do toho města vrátím kvůli prameni, kterého se budou lidé bát. Nasedli jsme do služebního auta. Bureš řídil, já koukala z okna na lázeňské domy a myslela na to, co nám volali z nemocnice.
Jenže od půl do půl prý neukládala obraz. Někteří si nabrali do lahví, ale nestačili se napít. Dá se do něj něco nalít? Viděla jste mu do obličeje?
V případech se člověk nesmí zamilovat do první stopy, ale nesmí ji ani pustit. Bureš si ho převzal do sáčku. Podívala jsem se mu do očí. Jsem tu 20 let.
Do pramene, v té koncentraci neumím si představit běžnou provozní chybu, řekla lékařka. Bureš odvezl vzorky do laboratoře. Po se napije první skupina do několika minut kolapsy. Látka se ředí, takže byla nejspíš vpravena do části rozvodu blízko vývodu, ne do hlubokého zdroje.
Vyrazili jsme zpátky do parku. Odpoledne se rozjelo do stran jako prasklé sklo. Volala jsem do nemocnice. Poděbrady jsou město srdce, lázně pro srdcaře, symbol vytesaný do propagačních tabulí i suvenýrů.
Vrátila jsem se k lístku a opatrně ho vložila do sáčku. Napadlo mě, že pramen pod kolonádou není jediná věc, do které dnes někdo přimíchal hořkost. Odtud se hlídá tlak a rozděluje voda do vývodů i do lahví. Nebyla to básnická výhruška pro noviny, ale ukazatel zasazený do našeho vlastního stolu.
Může se dostat do pramene běžnou údržbou. Ne do vývodu na kolonádě, aspoň ne takhle. Zora stála ve dveřích a dívala se do komory, jako by tam neviděla potrubí, ale vlastní rozsudek. Zoru jsem vzala stranou do její kanceláře.
Někdo z města, někdo do lži. Kapky bubnovaly do střechy stáčírny a z prázdných přepravek stoupala studená vůně skla. Za několik minut vyšla ven ještě jedna silueta, menší s kapucí staženou do čela. V tu chvíli do kanceláře vešel Vávra s papírem v ruce.
Už nešlo jen o chemii ve skleněné láhvi, šlo o strach, který někdo nalil do lidí stejně tiše jako je do vody. Vypadala najednou starší, jako by jí během jedné někdo přisypal do vlasů popel. Zoro, neviděla jsem mu do tváře. odpověděla jsem, a někoho, kdo se nebál poslat dívku do noci jako návnadu.
Zleva se objevila postava, vysoká hubená, kapuce nízko do čela. Jméno spadlo do místnosti a zůstalo ležet mezi námi jako mokrý kabát. Radim stál za pultem a skládal účtenky do hromádek. Dlouho se díval do stolu, našel jsem ho v obálce.
10 000. Odemknout zadní vchod, dát z tašky kanistr do měřicí komory a pak nalít menší láhev do servisního otvoru u kolonády. Věří, protože jim nabízí dveře ve zdi, do které už dlouho narážejí čelem. jestli tam ten sáček byl, někdo mi ho dal do kapsy.
A mluvte, dveře do srdce byly pootevřené. Slovo srdce vyslovil opatrně, jako by nepatřilo do jeho úst. Řekl,deš do srdce a necháš tam kanistr. Ten hlas vám řekl, abyste nalil malou láhev do vývodu, zeptala jsem se.
Nalil jste něco do potrubí ve stáčírně? Vzal peníze, vzal klíč, šel do stáčírny a do pramene nalil něco, čemu nerozuměl. Někdo, kdo mu mohl strčit sáček do kapsy a udělat z něj nejen pachatele, ale i pohodlné vysvětlení. Opatrně ho sejmul do sáčku.
Někdo jiný čekal, až se zadlužený muž chytí do vlastní hrůzy. Vzala jsem do ruky fotografii stop za stáčírnou. A tohle, dodal Bureš a položil na stůl výpis přístupů do kamerového zařízení. Ráno se Poděbrady probudily do jiného ticha.
Antonín dokonce poslal po manželce vzkaz, že se do Poděbrad vrátí.
