Papírek mezi prsty jsem zasunula hlouběji do kabelky a zapnula zip. Chlad se mi místo toho pomalu stěhoval do prstů. „Místo mě jsi do kanceláře přivedla jeho,” řekl tónem, který měl znít laskavě. Vzala jsem papírový kapesník, prádlo přes něj zvedla a vložila do průhledného sáčku.
„Petr je od rána do večera v práci,” řekla jsem klidně. „Tobě jen spadlo do klína, že sis vzala ředitele. ”
Skříně byly otevřené do kořán. Přes otevřené dveře jsem viděla do obývacího pokoje.
Text pod názvem služby byl ještě zajímavější. Doklad jsem vyfotila a originál uložila do zásuvky svého stolu. Rozdělila jsem je do dvou shodných sad. Jednu jsem uložila do vlastní složky, druhou vložila do průhledných desek pro Roberta.
Složku jsem uložila do pevné krabice a zalepila ji pečlivě páskou. „Jestli peníze nepošlete do zítřka, jsem skončená,” křičel do telefonu tak, že nebylo možné přeslechnout jedinou větu. „Jestli tam není dost, dejte do zástavy dům. ”
Mohla jsem vlétnout do koupelny a všechno Petrovi přečíst nahlas.
Nůž jsem položila na prkénko, utřela si ruce do zástěry a přešla do místnosti, kde stála otcova fotografie. „Řekl jsem Eleně, aby přišla do nemocnice,” řekl nervózně, i když se pořád snažil působit klidně. Ráno mě zastavil Petrův vlas dřív, než jsem došla do kuchyně. Potichu jsem se vrátila do pokoje.
Jakmile Petr odešel do práce, oblékla jsem si kabát, vzala složku s dokumenty a zamířila do banky, s níž naše společnost spolupracovala od začátku. „Děkuju a omlouvám se, že vás Petr zatahuje do našich věcí,” řekla jsem. Venku mě udeřil do tváře studený podzimní vzduch. Nadechla jsem se do plných plic.
Ještě ten večer Petr vtrhl do mého pokoje. „Ty ses do toho začala hrabat? ” zeptal se. Uvedla jsem je do obývacího pokoje.
Elena si kousla do rtu. Petr skouzl hlouběji do židle. Robert mu do cesty postavil berly. Některé jednotlivé platby byly 120 000, jiné kolem 180 000 Kč a v několika měsících jich odešlo víc.
Ivo udeřil dlaní do stolu, hrníčky zacinkaly a na obrus vyšplýchl čaj. Bohdana se zatlačila do opěradla. Praštil pěstí do stolu. Elena, která do té chvíle mlčela, se krátce a hořce zasmála.
„Dům nemůžu dát do zástavy. ”
Sáhlo do vnitřní kapsy bundy a vytáhl složenou listinu. Než jsme vešli do obýváku, Vít mě na okamžik zadržel v předsíni. „Do té doby s panem Langem nic dalšího nepodepisujte.
”
Ivo se opřel do židle. Petr se opřel zpátky do židle. „Mě do toho netahejte. ” Časově to do sebe zapadá.
Bohdana se opřela zády o křeslo a stáhla ruce do klína. Elena se mu vysmála do tváře. „Já makal od rána do noci. ” Změna se také musí promítnout do obchodního rejstříku.
Opřel se do berlí a krátce kývl mě i Vítovi. Bohdana seděla zhrbená, dívala se do podlahy. Vít mezitím uložil podepsané listiny zpátky do složky. Bohdana nastála v kabátě u dveří a ještě jednou se ohlédla do obývacího pokoje.
Do plánovaného seniorského apartmánu se samozřejmě nestěhovala. Zamířila jsem rovnou do kanceláře.
