Pluli jsme jižním Atlantikem, asi na čtyřicátém stupni jižní šířky, na palubě bárky AG Johnson, která mířila domů z Austrálie. Byl jsem jediným cestujícím. Šťastně jsme obepluli Mys Horn a vyhnuli se všem bouřím. Seděl jsem na palubě, kouřil dýmku a poslouchal prvního důstojníka, muže kolem padesáti osmi let, který se plavil od chlapeckých let.
Byl to námořník každým coulem. Zkušený navigátor, poctivý a silný jako býk. Vyprávěl mi příběhy z celého světa, ale jeden mě zaujal natolik, že jsem si ho zapsal. Stalo se to roku 1871, když velel velrybářské lodi Mary Jane.
Byli na moři přes tři roky a měli plný náklad oleje, kostic a ambry. Všichni se těšili domů, do New Bedfordu, k manželkám a dívkám. Kapitán si spočítal, že na něj připadne dvanáct tisíc dolarů jen za olej a kostice, a k tomu polovina z výtěžku za ambru. Pluli svižně pod jihovýchodními pasáty, překročili rovník a chytili severovýchodní vítr.
Loď byla v perfektním stavu, natřená a uklizená. Každý den kolem čtvrté odpoledne kapitán dopočítal polohu, zaznačil ji do mapy, dal si dýmku a před spaním ještě doušek grogu. Jednoho večera, přesně v osm, seděl ve své kajutě. Na stole měl rozložený plán.
Z ničeho nic se ozvalo žalostné vytí lodního psa Bosuna, který se nebál ničeho a nikdy nefňukal bez důvodu. Kapitán vzhlédl a uviděl muže sestupovat po schodišti. Byl to cizí člověk, vyzáblý, bledý, vyčerpaný. Rozhlédl se po kajutě, pohlédl na plán, v očích měl prosebný výraz, ale pak se jeho tvář zalila zklamáním a zmizel.
Kapitán si řekl, že to byl sen. Vykouřil prý příliš mnoho dýmek. Druhý večer se to opakovalo. Přesně v osm, když seděl nad mapou, se pes znovu rozezvučel a stejná postava sestoupila dolů.
Tvář měla ještě vpadlejší, oči hluboko zapadlé. Podívala se na něj prosebně, pak na plán, a když ho nenašla rozložený, její výraz se změnil v zoufalství. Zmizela. Kapitán už nevěděl, co si myslet.
Přizval prvního důstojníka, aby s ním příští večer zůstal v kajutě. V osm hodin se pes znovu rozštěkal. Oba muži ztuhli hrůzou, když spatřili tu postavu. Byla ještě ubožejší než předtím.
Když uviděla rozložený plán, její tvář zazářila radostí. Přistoupila ke stolu, položila dlouhý kostnatý prst na mapu, chvíli ho tam podržela a zmizela. Kapitán se vzpamatoval a podíval se na plán. Na místě, kde ležel prst, byla malá kapka krve.
Přesně na třiašedesátém stupni západní délky a třicátém sedmém stupni severní šířky. Byli jen asi padesát mil od toho místa. Nařídil změnit kurz. Za svítání volala hlídka: „Loďka na levoboku!
“ Našli čtyři muže. Tři byli mrtví, čtvrtý sotva dýchal. Pohřbili mrtvé v moři a pečovali o přeživšího. Čtvrtý den už mohl mluvit.
Vypověděl, že velel lodi Promise, která vzplanula. Deset mužů se zachránilo v člunech, ale zásoby došly a umírali jeden po druhém. On sám ztratil vědomí. Pak řekl, že se mu ve snu zjevila loď.
Třikrát se k ní snažil doplavat, ale pokaždé ho něco zadrželo. Nakonec se mu to podařilo a probudil se. Požádal o plán, aby ukázal, kde byli. Vzal tužku, ořezal ji nožem a řízl se do prstu.
„Promiňte, kapitáne, ukápla mi tam krev. Ale nevadí, plán je starý. “
Kapitán vytáhl svůj starý plán a ukázal mu kapku krve, kterou tam zanechal jeho přízračný návštěvník. Byla na přesně stejném místě, kde přeživší kapitán udělal svou tečku.
První důstojník se na něj podíval a řekl jen: „Na svou čest, pane, je to svatá pravda. “
