V pátek 13. listopadu 1896, čtyři minuty po půlnoci, projel Liliovou ulicí templář bez hlavy. Způsobil tím značné pobouření mezi třemi svědky, jedním koněm a hlídkou staroměstského policejního komisařství, která až do té chvíle vedla pokojný spor o to, kdo zaplatí petrolej spotřebovaný za poslední týden. Ponocný Oskar Vlk spatřil jezdce od domu U zlatého hada, kde se před studeným větrem ukrýval ve výklenku.
Do ranního hlášení později uvedl, že tam stál z důvodů taktických. „Vaše jistota byla velmi uklidňující, pane doktore,“ řekl komisař Havran advokátu Hrachovi. „Kdybychom našli nějaký dopis na rozloučenou. V Kleterově kanceláři neležel.
Správce o něm nevěděl a v našem protokolu se o něm dosud nepíše. Takže jste buď lépe informován než policie, nebo jste četl listinu, kterou se někdo rozhodl před policií ukrýt. “
Hrach připustil, že mohlo dojít k nedorozumění, neboť ve chvíli tragédie přijímal zprávy od několika osob. Lidská paměť, jak jistě potvrdí každý soud, vkládá někdy do událostí podrobnosti, které náleží úplně jinam.
„To jistě,“ souhlasil Havran. „A proto vám nabízím příležitost, abyste mi jmenoval osobu, od níž jste tuto nenáležitou vzpomínku získal. “
Advokát přešel k oknu, srovnal záhyb záclony a oznámil, že jména úředníků ani poslů si neuchovává, pokud s nimi není v právním poměru. Havran mu nedopřál čas, aby si vymyslel dalšího posla.
„Dnes večer otevřeme zbytek chodby pod domem paní Koutné. Podle kresby nalezené v Kleterově pokladně. Tam zůstaly tiskové matrice i účetní kniha se jmény kupců, částkami a podpisy mužů, kteří stáli za vavřineckou stavební společností. Pokud pan Kleter skutečně zemřel a vy jste se společností neměl nic společného, nemusí vás to znepokojovat.
Mrtví účetní bývají ke svým advokátům mlčenliví. “
Hrach se pergamenu ani jeho kopie nedotkl. Jen sklonil oči k levému rohu stolu, kde se na okamžik zachvěla špička jeho boty. „Ke vstupu do soukromého domu potřebujete svolení vlastníka nebo příkaz, pane komisaři.
A v obou případech vám doporučuji, abyste postupoval s větší opatrností, než jakou naznačují vaše slova. “
Havran mu oznámil, že paní Koutná poskytla policii svolení, klíč, nůžky a několik rad, z nichž poslední tři mohou být pro neoprávněného návštěvníka nepříjemnější než příkaz soudu. Advokát policii popřál mnoho úspěchů a doprovodil Havrana ke dveřím se zdvořilostí tak přesnou, až z ní bylo patrné, kolik dalších kroků současně zvažuje. Korda čekal na chodbě.
Po cestě dolů se tiše ozval: „Ve sklepě paní Koutné žádná účetní kniha neleží, pane komisaři. A jestli doktor Hrach zná ten dům tak dobře, jak předstírá, může to vědět také. “
Havran mu vysvětlil, že právě tuto jistotu si advokát bude muset osobně opatřit. Člověk ochotný zfalšovat městské pečetidlo zpravidla nesvěřuje svůj klid tvrzení policejního komisaře, zvlášť když se týká knihy s jeho vlastním jménem.
Večer pokryla staré město vlhká mlha. Lucerny osvětlovaly hlavně vlastní skla a dlažba Liliové ulice se leskla po krátkém dešti. Havran s Kordou čekali v průjezdu domu U tří nůžek. Dva strážníci hlídali Anenské náměstí a další se ukryli za vraty skladu svaté Anny.
Koně, který měl podle stop projít dvorem, chtěli zadržet bez střelby, protože zvíře nemohlo za zločinecké záměry člověka v sedle. Paní Koutná dostala opakovaný rozkaz nevycházet. Přesto seděla v přízemí u dveří s nůžkami položenými na kolenou a služku poslala do druhého patra, aby jí při zatýkání nepřekážela. Půlnoc odbyla na okolních věžích postupně a s drobnými rozdíly, podle nichž Havran poznal, že hodiny u svatého Jilí potřebují seřídit.
Po posledním úderu zazněla od Karlovy ulice kopyta a z mlhy vyjel temný kůň s jezdcem v bílém plášti. Vysoký vystužený límec zakrýval hlavu a zvedal ramena nad přirozenou výšku. Červený kříž měl čerstvou barvu. Levá ruka svírala tmavý předmět s dlouhými vlasy a pod pláštěm se při jízdě rýsovala pochva s mečem.
Podívaná byla připravená pečlivě. Na člověka, který pozoroval bez znalosti tiskařské barvy, duté konstrukce límce a cesty průjezdem, musela působit velmi přesvědčivě. Jezdec zastavil před domem U tří nůžek. Pozvedl meč a čekal, že ve druhém patře zhasne světlo nebo se otevře okno s nabídkou prodeje.
Místo toho se rozlétly přízemní dveře a na práh vyšla Matilda Koutná. „Jestli jste ten templář, o němž se tu mluví, sděluji vám, že dům nedostanete,“ oslovila prázdný prostor nad vystuženým límcem. „Obránila jsem jej před třemi manžely, dvěma exekucemi a opravou městské kanalizace. Takže jeden rytíř, který se nedostavil ani s vlastní hlavou, na výsledku nic nezmění.
“
„Paní Koutná,“ vyzval ji Havran z průjezdu, „dostala jste jasný rozkaz zůstat za zamčenými dveřmi a nepokoušet se zatýkat člověka, jehož totožnost ani zbraň dosud neznáme. “
Vdova se k němu neotočila. „A já jsem vám jasně vysvětlila, pane komisaři, že jde o moje vrata, moje sklepy a moji střechu. Když už ten ničema přestal psát dopisy a dostavil se osobně, považovala bych za nezdvořilé neříci mu, proč odejde s prázdnou.
“
Templář trhlěžemi a kůň ustoupil, čímž se dostal na dosah nůžek, jimiž paní Koutná sevřela řemen uzdy. Vzepjaté zvíře shodilo jezdce na dlažbu a předmět pod jeho paží se rozbil. Ze sádrové hlavy vypadlo skleněné oko. Černé vlasy držené klihem se zachytily v kanálovém roštu a vysoký límec pláště se zbortil.
Pod ním vyšla najevo tvář živého Floriana Kletera. Ten se zvedl dřív, než Korda stačil přeskočit dvorní schod. Odhodil pochvu a proběhl průjezdem k otevřeným vrátkům sklepa. Havran poslal Kordu za uprchlíkem a paní Koutné pomohl pustit koňskou uzdu.
„Měla jste zůstat za dveřmi. Kdyby měl ten meč skutečnou čepel a kůň se obrátil proti vám, vysvětlovala byste svou neposlušnost svým třem manželům. “
Matilda sevřela nůžky, zastrčila si uvolněnou vlásenku a odpověděla: „Za dveřmi bych mu posloužila jen k sepsání dalšího dopisu. Na ulici jsem vám zastavila koně a sundala z mrtvého muže živou hlavu.
Výchovnou část rozhovoru odložme, dokud toho pána skutečně nechytíte. “
Havran uznal praktickou stránku její námitky a zmizel ve sklepě, odkud už zněly Kordovy těžké kroky. Kleter proběhl otvorem v zazděné zdi a prchal podzemní chodbou ke svaté Anně. Za sebou nechával utržené kusy pláště a čerstvé otisky bot v prachu.
Chodba dvakrát změnila směr, klesla pod úroveň okolních sklepů a skončila pod trámovou podlahou bývalého kostela. Nad poklopem se ozývaly dva mužské hlasy. „Uložil jsem vám, abyste účetní knihu spálil spolu s pečetním oděvem,“ čel Hrach, jehož pečlivě školený hlas ztratil v prázdném skladišti většinu své uhlazenosti. „Místo toho jste uspořádal maškarádu, při níž vás pozná první dítě, které se nebojí bílé plachty.
“
Kleter mu odpověděl, že pečeť už mluvit nebude. Policie našla pouze kresbu a za nynější pohromu může advokátova neschopnost udržet v kanceláři jazyk pod stejným zámkem jako listiny. Jejich hádka vedená šeptem plným zadrženého vzteku poskytla policistům jistotu, že oba přišli odstranit právě ty důkazy, jejichž existenci Havran odpoledne vymyslel. Poklop blokoval balík papíru a zevnitř jej držela železná závora.
Havran přiložil ladičku k nosníku, několikrát změnil místo dotyku a podle kovového dozvuku našel sousední prkno, které Korda opatrně vypáčil. Dostali se do přízemí ve chvíli, kdy doktor Hrach držel Kletera pod krkem u pákové řezačky. Na stole vedle nich ležela plechová matrice městské pečeti, účetní kniha a malá petrolejová lampa. „Jménem císařsko-královské policie vás žádám, pánové, abyste přerušili obchodní jednání dřív, než k podvodu, padělání a vraždě připojíte také pokus zabít vlastního společníka,“ oznámil Havran a nechal Kordu projít prvního.
Hrach pustil účetního, převrhl lampu a kopl ji pod papírový balík, jehož spodní archy okamžitě nasákly olejem. Plamen vystoupil po hraně papíru a hustý kouř se rozlil přízemím. Zatímco Korda srazil advokáta k podlaze a Kleter popadl matrici, vklouzl na schodiště a z templářského pláště vytáhl krátký divadelní meč s nově nabroušeným hrotem. Havran mu zastoupil cestu.
Kleter pozvedl meč a hlasem zdrsnělým kouřem vyrazil: „Ustupte mi, komisaři, protože ven se dostanu s vámi nebo bez vás. A za smrt člověka, který mi vstoupil do cesty při požáru, mě žádný rozumný soud nemůže činit odpovědným. “
Havran se nepohnul. Jen si upravil postavení nohou na podlaze kluzké tiskařskou černí.
„Za vámi hoří sklad. Před vámi stojí trestní řád. A ani jeden neustoupí jen proto, že jste zvýšil hlas. Odložte meč, dokud vám zbývá možnost rozhodnout alespoň o tom, zda budete zatčen s poraněním či bez něj.
“
Kleter bodl. Havran ustoupil a udeřil ladičkou do čepele, jejíž pronikavý tón vyplašil koně stojícího venku pod dohledem strážníků. Prudké zaržání přimělo účetního otočit hlavu. V té krátké chvíli mu Havran sevřel zápěstí, narazil je o hranu stolu a vyrazil meč na podlahu.
Padající balík papíru však oddělil Kordu s Hrachem od vrat. Poklop do sklepa zakryl oheň a Kleter se znovu vytrhl. Tentokrát směrem k horním patrům, kde zadní okno nabízelo cestu přes střechy přístavku. Schodiště se chvělo pod kroky a kouř se držel pod trámy, zatímco oheň postupoval po papíru rychleji než po starém dřevě.
Kleter přeskočil zábradlí, protáhl se chodbou mezi balíky a otevřel zadní okno nad dvorem. Za ním vedla úzká římsa ke střeše domů U Zlatého hada a dole se v mlze pohybovali strážníci s lucernami. Účetní vstoupil ven a otočil se k Havranovi. „Vídni mám peníze, doklady na jiné jméno i lidi, kteří za správnou částku potvrdí, že mě znají od narození.
Za rok si na mě Praha nevzpomene a vy budete před soudem vysvětlovat jen to, proč jste nechal shořet sklad plný úředního papíru. “
Pod pravou nohou se mu utrhl kus omítky. Tělo kleslo pod římsu a obě ruce sevřely okenní rám. Na něm se starý nátěr začal odloupávat pod jeho prsty.
Havran se opřel o ostění a nabídl mu ruku. „Praha si pamatuje lidi mnohem déle, než si zaslouží, pane Kletere. Paní Koutná dosud vede v patrnosti tři manžely, berního vykonavatele i cenu každé opravené tašky na střeše, takže na muže v templářském plášti nezapomene. A soud kromě mého vysvětlení dostane vaši knihu, pečeť, Pechovo tělo a doktora Hracha, kterého dole drží strážmistr.
“
Kleter sevřel komisařovo zápěstí a nechal se vtáhnout dovnitř. Havran jej připoutal k okenní spěře, odnesl matrice a společně sešli do přízemí, kde strážníci hasili ruční pumpou. Korda seděl na doktoru Hrachovi a konečně jedl svou housku, neboť další odklad už nepovažoval za zdravotně únosný. Požár zničil osm balíků papíru, dva účetní regály, část vloženého schodiště a templářský plášť.
Zachráněná kniha však obsahovala jména nastrčených kupců, částky vyplacené Kleterovi i záznamy o nočním tisku falešných listin. Pechovu hlavu našli ráno v bedně určené k odvozu opotřebovaných liter. Kleter ji tam ukryl před jízdou Liliovou ulicí a pod paži vzal sádrovou náhradu, protože ani při přípravě hrůzostrašného výjevu nechtěl nosit větší břemeno, než pokládal za nutné. Doktor Hrach při výslechu tvrdil, že celý podnik řídil Kleter, zatímco Kleter svěřil tutéž úlohu Hrachovi.
Soud po dlouhém řízení vyhověl oběma alespoň v tom, že je potrestal společně. Vavřinecká stavební společnost zanikla. Tři prodané domy se vrátily původním majitelům po sedmi letech úředního jednání a třiadvaceti posudcích, z nichž dva omylem doporučovaly zbourání policejního ředitelství. Matilda Koutná si ponechala dům, nůžky i zbytky sádrové hlavy.
Postavila je v předsíni na skříň a věšela na ni klobouky návštěv, které neměla ráda. Ponocný Oskar Vlk obdržel písemnou pochvalu za ducha, přítomnost a statečnost, neboť žádný z nadřízených nepovažoval za nutné zanést do konečné zprávy domovní výklenek. Korda sepsal hlášení na devatenáct stran. Koně ve sklepě umístil do přílohy a pasáž o občanských povinnostech bezhlavých osob škrtl teprve po druhém napomenutí policejního rady.
O týden později prošli Havran s Kordou znovu Liliovou ulicí. U svaté Anny pracovali tesaři. Ze skladu vyváželi ohořelý papír a paní Koutná z okna dohlížela, zda některý z vozů nepoškozuje její okap. Korda se zastavil u staré zdi, opřel brašnu o koleno a řekl: „Rozumím Kleterovi, Hrachovi, falešným listinám i tomu koni, kterého jsem nakonec přece jen umístil do přílohy.
Ale jestli v chodbě nebyl templářský poklad a všechno noční strašení obstarali účetní s advokátem, rád bych věděl, co jsme vlastně slyšeli pod touhle zdí poprvé? “
Havran vytáhl svou ladičku, udeřil jí o kámen a chvíli poslouchal hluboký tón, který se ztrácel někde za zazděnou chodbou. „Pro služební hlášení jste tomu porozuměl úplně, Kordo. Na zbytek nemáme svědka, stopu ani jednací číslo.
Dokud se neobjeví alespoň jedno z toho, nebudu tvrdit, že za tou zdí nic není. A stejně tak nebudu tvrdit, že tam něco je. “
Potom nástroj schoval do levé kapsy a oba zamířili k policejnímu ředitelství. Když se otočili, za jejich zády odbila svatá Anna jednu hodinu.
Ačkoli zkrácená věž už dávno žádné hodiny neměla a nejbližší zvoník přísahal, že se po celý den nedotkl provazu.
