Stál jsem na nádraží v pátek večer a držel v ruce lístek, který už neměl cenu. Vlak odjel přesně podle jízdního řádu, ale ty jsi v něm sedět neměla. Ne, počkat. Ty jsi v něm seděla, jenom jsi mi to neřekla.
Nezavolala jsi, nenapsala, prostě jsi zmizela a nechala mě tam čekat, jako bych byl někdo, kdo si zaslouží jenom ticho. Říkala jsem ti všechno. Od začátku, ode dne, kdy jsme se potkali, jsem ti říkal, že když se naštvu, zajdu příliš daleko. Varoval jsem tě.
Řekl jsem: „Dávej si pozor. Možná nejsem úplně v pořádku, ale varoval jsem tě. ” A tys tomu jenom mávla rukou, protože jsi měla pocit, že mě znáš líp než já sám. Že mě vidíš skrz naskrz.
Že jsem jenom trochu divoký, ale v jádru dobrý. Jenže tys mě nikdy neviděla. Viděla jsi jenom to, cos chtěla vidět. A když jsem přestal odpovídat tomu obrazu, co sis o mně vytvořila, řekla jsi svým kamarádkám, že jsem blázen.
Že jsem se zbláznil. Že ti ubližuju, aniž bys řekla, co jsem ti vlastně udělal. Vzpomínám si na ten den, kdy jsme se poznali. Bylo mi patnáct a šel jsem po městě s holkou, se kterou jsem tehdy chodil.
Zničehonic se zastavila, ukázala dopředu a řekla: „Podívej. ” Zvedl jsem hlavu a uviděl tě. Usmívala ses tak, jak jsem ještě nikdy neviděl, a já jsem v tu chvíli věděl, že budeš moje. Že tě musím získat, ať to stojí, co chce.
Ten večer jsem šel s klukama ven, tancovali jsme a smáli se až do rána. Řekl jsem jim: „Chlapi, potkal jsem dívku svých snů. ” A oni na to: „Vždyť máš holku. ” A já odpověděl: „Už ne.
”
Jenže to, co jsem si myslel, že bude pohádka, se změnilo v něco, co mě pomalu požíralo. Ty jsi mě uměla číst líp než kdokoli jiný, a já jsem ti dovolil, abys měla tu moc. Když jsem nebyl úplně při smyslech, nebyl to já, s kým jsi mluvila. A tys mluvila s tím druhým, s tím, koho sis vytvořila, a pak jsi mě obvinila, že jsem tě obelstil.
Že jsem z tebe udělal blázna. A pak jsi odešla. Řekla jsi, že navždy, a já jsem ti věřil. Ptal jsem se sám sebe, jestli jsi to myslela vážně, nebo to bylo jenom slovo, které sis vypůjčila, aby ses cítila líp.
Zůstal jsem sám, v bytě, kde po tobě bylo ještě všechno, a psal jsem ti písně. Další a další milostné písně, i když jsi byla pryč. Nemohl jsem si pomoct. Tvoje tvář se mi vracela v každém záblesku světla, v každém šumu noci.
Jednou v noci se mi zdálo o tom, co se stalo. Bylo to víc než strach, víc než hrůza. Bylo to, jako by přišel konec světa, apokalypsa, která dorazila o pár let dřív, než měla. Viděl jsem krev na noži a slyšel jsem hlas, který mi říkal, ať vypadnu z jeho pozemku, nebo se přidám k mrtvým.
Probudil jsem se zpocený a dlouho jsem nemohl zjistit, co je skutečné a co ne. Pak jsem si uvědomil, že tě miluju pořád. Že tě chci, i když víš, že mě máš v hrsti. Říkáš svým kamarádkám, že jsem se zbláznil, a já ti to vracím tím, že ti píšu další píseň o tom, jak tě chci.
Jak tě chci, baby blue. Zajímalo by mě, co máš na sobě dnes večer, a jak vypadá on. Jak můžeš usnout vedle jiného chlapa? Jak můžeš spát bez mých příběhů, které tě držely vzhůru?
Byli jste moje všechno, moje jediná. A tys mi ani nezkusila vysvětlit, proč ten vlak jede dál. Lidi říkají, že můžeš obalamutit některé lidi pořád a všechny lidi občas, ale mě ne. Mě neobalamutíš.
Vím, že patříš někomu jinému, ale dnes večer patříš mně. I když jsme od sebe vzdálení, jsi pořád kus mého srdce. A až přijde svítání, budeš pryč, ale dnes večer, dnes večer jsi moje. Město je plné duchů a všichni mě pronásledují.
Všechna znamení říkají, ať se držím dál, ale ty jsi tak dobrá, tak zatraceně dobrá, že vím, že bychom tu neměli být, ale přeju si, abychom mohli. Cítím, jak na mě zíráš vzadu v mé hlavě. Možná v jiném životě, možná jsi mohla být moje. Vesmír není laskavý a nám došel čas.
Jsi v mém srdci, ne v mém životě. Říkám si to pořád dokola, jako by se to tím mohlo změnit. Někdy si říkám, jestli je pravda, co se o mně povídá. Jestli jsem opravdu ten blázen, za kterého mě všichni mají.
Můžu obalamutit některé lidi pořád a všechny lidi občas, ale sám sebe ne. Ne, sám sebe neobalamutím. Pamatuju si i tu noc, kdy všechno bylo ještě krásné. Stál jsem s tebou v náručí a hudba hrála tak sladce, že mě to bolelo.
Tvoje ruka na mém srdci se pohybovala v rytmu a já jsem se nebál. Říkal jsem si, že bych tu mohl zůstat navždy. Že mi nezáleží na tom, co udělá zítřek, protože to nezmění kouzlo, které jsi pro mě měla. Nevěděl jsem, že noc může trvat věčně, ale tys to dokázala.
Bylo to lepší než cokoli, co jsem kdy cítil. A ráno jsem tě měl pořád zbožňovat, dívku mých snů. V reálném světě. Vím, že jsi skutečná.
A proto jsem si myslel, že bych tu mohl zůstat navždy. Pak přišel ten večer v pouštním baru. Měla na sobě šaty jako ze snu, stříbrné a zelené, a tančila s kamarádkou. Její bílé šaty se třepetaly a já jsem věděl, že tě chci.
Věděl jsem, že nejsem to, cos plánovala, ale napadlo mě, že bych si s tebou mohl zatančit. Že bych s tebou mohl risknout šanci. Že bych pro tebe udělal cokoli, oč bys mě požádala, v tomto modrém světě. Tancoval bych pro tebe, riskoval bych pro tebe.
Chtěl jsem ti říct, že jsi všechno, co potřebuju, a všechno, co chci. Že mi bylo patnáct, ale věděl jsem, co chci. Chtěl jsem tebe. Ale tys mi to nikdy nedovolila.
Místo toho jsi odešla a nechala mě v tom pátečním nádraží, s lístkem, který už neměl cenu, a s otázkou, kterou ti už nikdy nepoložím: Jak ses se mnou dokázala takhle rozloučit? A přesto, i teď, když slyším tvoje jméno, svět se mi zdá krásný. I když jsem unavený a moje sny jsou trochu rozmazané, ty dokážeš, aby se svět zdál krásný. Když slyšíš stejný příběh stokrát, začneš mu věřit.
Takže nebuď smutná. Protože ty dokážeš, aby se svět zdál krásný. Nikdy jsem tomu nevěřil. Nikdy.
Ale teď věřím, protože ty to dokážeš. Tohle není píseň o mé milé. Moje milá je mnohem lepší než tahle. Píseň o mé milé by byla mnohem lepší než tahle.
Ale když řekne, že mě miluje, když řekne, že mě miluje, sotva tomu můžu uvěřit. Sotva tomu můžu uvěřit. Vím, že mi nikdy neodpovíš. Vím, že už nikdy nepřijdeš.
Ale já ti stejně napíšu další píseň. Protože tě chci. Chci tě, baby blue. A i když jsi pryč, i když je to už příliš dlouho, pořád tě chci.
A až přijde zítřek, až přijde svítání, budeš pryč, ale já budu pořád tady. S další písní, s další vzpomínkou, s dalším snem o tom, že jsi mohla být moje.
