Zaspala jsem. Můj jediný den, kdy jsem se měla konečně vidět s klukem, se kterým jsem si psala celý rok, začal katastrofou. A pak mi zavolala nemocnice, že spadl z kola. Když jsem tam dorazila,…

Zaspala jsem. Můj jediný den, kdy jsem se měla konečně vidět s klukem, se kterým jsem si psala celý rok, začal katastrofou. A pak mi zavolala nemocnice, že spadl z kola. Když jsem tam dorazila,...

Než jsem stihla cokoli říct, máma už byla u dveří. „Ty jsi ta záhadná žena za dveřmi číslo jedna? “ zeptala se mě s úsměvem. Než jsem stihla cokoli říct, máma už byla u dveří.

Thumbnail

„Ty jsi ta záhadná žena za dveřmi číslo jedna? “ zeptala se mě s úsměvem. Ráno jsem se zpozdila. Zaspala jsem, což se mi nikdy nestalo.

Měla jsem jít na první rande s Jaredem, klukem, se kterým jsem si psala celý rok na fóru o udržitelném rozvoji. Než jsem ale stačila zpanikařit, zavolala mi neznámá sestra z nemocnice. Jared spadl z kola a je v umělém spánku. Chvíli nato jsem už podepisovala dokumenty a poslouchala doktora, jak mi děkuje, že jsem přišla a souhlasila s pokračováním v léčbě.

Jenže on si myslel, že jsem jeho žena. Než jsem stačila cokoli vysvětlit, objevila se předpokládaná tchyně a oslovila mě „paní Kárová“. Jmenuji se Tenly. Nejsem jeho žena.

Jsem jen známost z internetu, kterou měl Jared poprvé v životě vidět až dnes u kávy. Ale když jsem se konečně dostala do jeho pokoje, byla jsem tak vystresovaná, že jsem mlčela. A jeho rodina – matka Lin, otec Ron a sestra Beci – si mě okamžitě vzala pod svá křídla. Trvali na tom, abych zůstala na večeři.

Pak na noc. Pak jsem zjistila, že Jaredovi a jeho nejlepšímu příteli Evretovi krachuje firma, a já jsem jediná, kdo umí mluvit o udržitelnosti. Takže teď mám zachránit byznys lidí, kteří si myslí, že jsem jejich příbuzná. A Beci mě prosí, ať jim to neříkám.

„Když teď odejdeš, moje rodina skončí v chudobinci,“ řekla mi. Každý den jsem chtěla říct pravdu. A každý den mě někdo přerušil. Doktor, puberťačka, Jeredova kamarádka ze střední Larisa, která se tvářila mile, ale oči měla jako břitva.

A pak Evret. „Nemůžu pracovat s někým, komu nevěřím,“ prohlásil. Ale stejně jsme spolu začali dávat dohromady prezentaci. A já jsem si začala všímat, jak se na mě dívá, když si myslí, že se nedívám.

Jak se směje mým vtipům. Jak mi vysvětluje pravidla petangu a pak se vzteká, když mu vyhraju. Líbí se mi. A to je ta nejhorší možná věc, která mě mohla potkat.

Protože až to celé praskne, bude mě nenávidět. Pár dní před prezentací se Jared konečně probral. Byl zmatený, ale z toho nejhoršího venku. Všichni si oddechli.

Jenže pak sestra zašeptala Larisce něco do ucha a Larisa se na mě podívala tak, že mi došlo, že je konec. „Já nejsem Jaredova žena,“ řekla jsem jí nakonec. „Nikdy jsme se neviděli. Je to celé jedno velké nedorozumění.

Jenže pak to slyšel i Evret. „Lhala jsi nám,“ řekl. „Myslel jsem, že jsi součást rodiny. Myslím, že by ses ode mě a mojí rodiny měla držet dál.

“ A odešel. Prezentaci jsme nakonec zvládli bez nás. Vysvětlili akcionářům celý plán, který jsem připravila, a zachránili jsme firmu. Všichni mi volali, že to byl skvělý nápad.

Jenže já jsem seděla ve svém bytě u Kemy a snažila se přijít na to, jak se mám přestat cítit jako ta největší lhářka, jakou svět viděl. O pár dní později jsem šla kolem zahrady paní Dirliové a ona na mě promluvila. Poprvé za pět let, co jsem ji znala. „Láska je jako práce na zahradě.

Rostliny, které chcete mít, zaléváte. A které ne, trháte jako plevel. “ Smála jsem se. „A co když jsem já ten plevel?

“ „Fialka je taky plevel,“ odpověděla. „A já fialky miluju. “

Pak mi zavolala Kemy. „Nevím, jestli tomu máš věřit, ale Evret se ptal, jestli se stavíš u něj na farmě.

“ Řekla jsem jí, že nemůžu. „Za dva dny odjíždím. Mám novou práci. Fotografku v časopise.

Potřebuju začít znovu. Tady už nemůžu zůstat. “

Když jsem ale druhý den ráno procházela kolem rozkvetlého záhonu, ucítila jsem citronovou vůni. Stál tam Evret s malou sazenicí v květináči.

„Nevím, jestli na mátu zatím nejsi připravená,“ řekl. „Musíme nejdřív přivést ten záhonek k životu. Až pak bude máta. Jedno po druhém.

“ Podívala jsem se na něj. „Ty mi odpouštíš? “ „Zachránila jsi mému nejlepšímu příteli život. A přiměla jsi mě uvědomit si, že mám přestat nechávat vyhrávat ostatní a jít si za tím, co chci.

“ Přistoupil blíž. „A já chci tebe. “

Usmála jsem se. „Já jsem ale odjela.

“ „Tak jsi zase zpátky,“ odpověděl. „Dala jsem výpověď dřív, než jsem vůbec nastoupila. Nakonec jsem se rozhodla, že tady na ostrově začnu vlastní projekt. Fotím sady, limonády a jednoho tvrdohlavého farmáře.

“ Zasmál se. „Mně se to líbí. “ A políbil mě. Tak jsem zůstala.

Dočasně. Navždy. Nikdo z nás to nevěděl jistě. Ale věděli jsme jedno – že si už nechceme lhát.

A že i ten největší zmatek může nakonec vyrůst v něco krásného, když se o to postaráte jako o tu nejlepší zahradu.