[Veselá hudba hraje na pozadí] Princ a Bodyguard. [Hudba] Lex je 7:45. Usnula jsi při meditaci? Přesně.
[Smích] [Hudba] Nepracuji na tom, abych to zvládla. Snažím se to nechat [zpěv] za sebou, ale mé srdce pořád tluče zpátky k tobě. A našla jsem lásku znovu [hudba] [zpěv]. Ale nemůžu zůstat dlouho [hudba] takhle [zpěv].
Řekla jsem, že není fér žádat [hudba] tě, abys odešla. Ale když budeš ochotná [zpěv] se mnou, je tu budoucnost [hudba], kterou ti chci ukázat. [Hudba] [Zpěv] [Hudba] [Zpěv] Už jsem u vás. Pojďte dál, prosím.
To jsi dělala ty? Ano. Líbí se mi. Děkuji.
Je to moje oblíbená. Fuj. Tak tohle si nemůžu dovolit. Nevadí.
Tak co? Co jako? No, něco s tebou je. O co jde?
O nic. Tak ti nevěřím. Ty brambory tu leží 10 minut a ani ses jich nedotkla. [Smích] já jsem jen…
Jde o rodiče. Zítra přiletí na moje narozeniny a chtějí jít na oběd. Páni. Fuj, [smích] to je teda děsivý.
To vážně je. Fakt? Jo. Dobře.
I když je to naprostá katastrofa, vytáhnu tě z toho stylově. [Smích] Znám chlápka, který zná chlápka, co vlastní tenhle bar a zaručí nám VIP stůl, děvče. [Smích] [Smích] Dobře, tak jo, radši půjdu. Musím se zase zapojit do práce, víš?
Mhm. Nesnáším to. Já vím. [Povzdech] Všechno nejlepší tedy.
Úžasné. Ó. [Povzdech] Co? Přijde ještě někdo?
Na to setkání s rodiči budeš potřebovat energii. Díky. Jsi skvělá. No a tady mě práce zklamala.
Ostatně tak, jak jsem předpokládal. A proto musím podat žádost panu Ouharovi. Takže po zbytek dne jste tu zbytečný. Dokud pan Ouhara nerozhodne, ale doporučuji vám, abyste si začal rychle hledat práci někde jinde.
To je všechno. Sbohem. Promiňte, prosím? Jonathan?
Ano? Mhm. Samozřejmě. Ano.
No jistě. Dobře. Ahoj. Promiňte.
Ano? Já se tu mám setkat s rodiči a oni tu pracují, ne? Jsou to hosté. Přijeli dnes ráno.
Jméno? Alfred a Charlotte Bernardotovi. Alfred a královna ze Sentovie. To jsou oni.
E, e, moc se omlouvám, slečno. To je v pořádku. Nevadí. Očekávají vás v jídelně.
Dovolte, abych vás doprovodil. Zvládnu to sama. Díky. Ještě jednou se moc omlouvám, slečno.
Hezký den. [Smích] Ahoj, mami. Ahoj, tati. Vypadáte skvěle.
[Smích] [Povzdech] Mohli jsme se sejít jinde. No škoda, že nás to nenapadlo. Tak všechno nejlepší. [Smích] Všechno nejlepší, drahá.
Moc děkuju. Už jsme tě dlouho neviděli. A vyrostla jsi jen… No, taková [odkašlání] jsem.
Já vím. Vždy celá po otci. Takže jak se ti daří? Skvěle.
Můj obchod konečně prosperuje a začala jsem dávat soukromé lekce keramiky, což je zábava. To je moc hezké. A přítel? Ne, jsem šťastná sama a dělám to, co chci.
Tak to je úžasné, Alexie. Stýskalo se mi po vašich hovorech přes Zoom. To není ono. Já vím, vidím to stejně.
Ráda bych se s vámi setkávala častěji. My též, Alexie. Proto jsme tu. Poslouchám.
Můžeš to říct. Děkuji ti, Alfrede. Pamatuješ si, když jsi byla malá, řekli jsme ti, že chceme, abys po dosažení 20 let měla příležitost žít svůj vlastní život. Já si to pamatuju i za cenu toho, že tě to oprostí od povinností a výhod člena královské rodiny.
A když jsem dosáhla 20, řekla jsem [hudba] vám, že chci žít v Americe, a to v New Yorku. A souhlasili jste? Ano. Ale…
je toho trochu víc, o čem si musíme promluvit. O co jde, Charlotte? Tak můžeš. Děkuji, Alfrede.
Když prvorozený potomek královské rodiny dosáhne věku 35 let, tak je třeba oznámit lidem, zda on nebo ona souhlasí se zařazením do nástupnické linie. Nechápu to. To znamená, že se s námi vrátíš domů a znovu převezmeš povinnosti královské princezny. Princezny?
A to se dozvídám až teď? Vy jste se o tom těch 15 let zapomněli zmínit? Ne, [smích] nezapomněli jsme. Prostě jsme se jen nesprávně domnívali, že se ještě před 35.
rokem rozhodneš vrátit. Ne, na to už je pozdě. Mám tu svůj život, svou práci a taky přátele. Já nikam nepojedu.
Alexie, jsme tvoji rodiče a milujeme tě. A nechtěli bychom tě nutit do něčeho, co bys nechtěla. Ale velmi [hudba] důrazně tě žádáme, abys to opravdu zodpovědně zvážila kvůli tradici tvé domoviny, ale samozřejmě také kvůli lidu tvé země. Vždycky jsi nám říkala, že chceš ze světa učinit lepší místo, a představ si, kolika lidem bys mohla pomoct.
Snad milionům. Kolik času mám na rozhodnutí? Dva týdny. Dva týdny?
Za dva týdny pořádáme v New Yorku gala večer. Pozvaní hosté si myslí, že zde budou [hudba] kvůli charitě, ale rádi bychom tě tam představili jako princeznu a dědičku trůnu, než se vrátíme do Sentovie. A mohla bys na ten večer vytvořit sochu, kterou tam pak vydražíme. A co když se rozhodnu pro odpověď ne?
Potom se vrátíme do Sentovie a oznámíme, že rodinná linie je uzavřená, a já pak… co? Abdikuji jako král. Ty by ses opravdu vzdal trůnu, abych mohla žít dál v New Yorku?
Máme tě moc rádi. Je úžasný, že jste sem přišli. Nebyli jste tu fakt dlouho, že jo, Lex? Lexi, prober se, Lexi.
Promiňte, [smích] co se dneska stalo? Řekli ti, že seš adoptovaná. Keš. No, ale už to máš za sebou a teď se můžeme všichni bavit.
[Smích] To ano, jasně. Dobře, protože za tebou je hezkej kluk a pořád sem kouká, takže když tam nepůjdeš ty, tak já… Ano. To neudělám, ale ano, uděláš.
Ne, neudělám. Dobře, tak já jdu a přitáhnu ho sem. To mi věř. Ty si vymýšlíš.
Řekla sis o to. Dobře, dobře. Tak jo. Minutku se s ním pobavím, ale nic víc.
Hele, ona tam fakt jde. Ahoj. Ahoj. Dneska mám narozeniny.
Tak všechno nejlepší. Díky. Dáte si skleničku? Ne, já nemůžu.
Jsem ve službě. Pracujete tu jako ochranka? Jo. Super.
Tak pokračujte v práci. [Smích] Bože, tak tohle bylo nějaký hodně rychlý. Je to místní ochranka. [Smích] Tak díky, moc ti děkuju.
Já ho neznám. [Smích] Tuhle písničku miluju. Jdem. [Hudba] Teď [zpěv] tě nechám jít.
Jo. [Hudba] Je to [zpěv] [hudba] pravda? Mohlo by to být? Můžeš [zpěv] vidět ty zdi [hudba] kolem mě?
Víš [zpěv] [hudba] jako já, že tam [hudba] [zpěv] je tajemství, něco, co se skrývá v tobě? Mohl [hudba] bys být hrdina [zpěv], kterého hledám [hudba]? Ó bože, stojte. No tak pojďte sem.
Za to můžete vy. Já… já se moc omlouvám. A co to je?
Tak tohle byla krásná keramická váza s květinovým motivem a teď je z ní snad tisíc střepů. E, tak já vám to zaplatím. Viděla jsem vás včera v baru ráno, když jsem běhala, a taky před mým obchodem. Nejspíš bych měla zavolat policii.
Eh, no tak proč mě sledujete? Já jsem e… novinář, ne? Tak kdo tedy jste?
Najali mě rodiče. Mí rodiče? Jo, dělám pro ně. Jako co?
Chráním vás. Já to [hudba]… najali jste si bodyguarda? No, ale nemusíš ho tak vnímat.
Jmenuje se Noa a pracuje pro nás jen proto, aby ses cítila bezpečně. Žiju v New Yorku už 15 let a myslím, že se o sebe dokážu postarat sama. My to víme, ale takhle bychom byli klidnější. Ale proč?
Kdyby tě někdo chtěl unést kvůli výkupnému? To snad ne. Je mi 35. Mám zelený pás v tej-kwon-do.
E, taky tě bude doprovázet na tvé schůzky. Na co? Nenaštvi se. Je tradicí přivést na galavečer svého přítele.
Je tomu tak už po generace, takže jsme zorganizovali několik schůzek s vhodnými kandidáty, ať si můžeš vybrat. Ne, to je šílenost. Já ne… Sltičko, kvůli mně.
Třeba se ti to nakonec bude líbit. My jsme totiž pro tebe našli výkvět svobodných mládenců. Fajn. [Povzdech] To přece nejde.
Kdo vlastně jsem? Já se měnit nechci, ale mohla bych pomoct milionům lidí. Krisi, eh, jsi tady brzo? Jo, odešla jsem z práce.
Cože? Mhm. Gary měl tu drzost mi říct, že prej si nevšímám zákazníků. Věřila bys tomu?
H… ne, ne. Vážně? Jo.
Tak jsem si sundala zástěru, hodila mu jí do ksichtu a odešla jsem hrdě středem. Páni, měla jsem pocit svobody. No teda, co budeš dělat? No víš, je mi 33 a když se ohlídnu, tak jsem vlastně celou dobu od školy pracovala pořád jenom v baru.
Já myslím, že je čas najít skutečnou práci, takovou, kde se budu moct rozvíjet a ukázat v ní všechny své schopnosti. To děláš dobře. Jo. Jaká je to práce?
Tak to ještě nevím, ale určitě existuje a já konečně poznám, kdo a proč tu jsem. Svůj osud. Rozumíš mi? Ano, jasně.
Jo, zvládnu to. [Hudba] [Hudba] [Hudba] [Hudba] Dobré ráno. Tvé první rande je dnes odpoledne. No a?
Znám detaily. Bav se. [Hudba] Bodyguardi si udržují odstup a nemají být vidět. No tak, Robe, co děláš?
Já hraju pólo ve vodě? H… ne, na koni. Ah, a to je práce.
Musíš být dobrá. Asi jo. Já jsem třetí nejlepší na světě. No to je fajn.
Díky. A prosím vás, já si dám steak a cibuli navíc, k tomu hranolky. Ano, jistě. [Hudba] Díky.
No teda. Díky. Mě nic. Takže ty se budeš dívat, jak jím, víš.
Hranolky by mi zničily tohle. Bože. Dobře, takže ty si… sáhni si.
Ne, díky. Před jídlem? Ne. [Hudba] Hm.
Tak, Robe. A kde bydlíš? Já jsem ze Švédska, druhá následnická linie. Ano, vážně.
A co tě přivádí do New Yorku? Vlastně jen tahle naše schůzka. Taková dálka jenom kvůli mně. Snad nejsi zklamaný.
To ne, to vůbec ne. Dal sis na čas, Robe. Promiň, jenom myslím na holku doma. Ty máš doma holku?
Je to má láska. Dobře. Matilda, krásná, viď? Ona mě nikdy nezklame.
Víš, spolu jsme už pětkrát vyhráli šampionát. Ona mě miluje ze všech nejvíc, ale dost už o mně. Co ty, Apolo? Když už se ptáš, myslím, že je to dost barbarské.
Banda dospělých mužů nutí krásná zvířata, aby je proti jejich vůli nosila na hřbetě jen proto, aby holí trefily míček. A tomu se říká sport. Obávám se, že tvoje Matilda tě nemiluje, nenávidí tě a chce se tě zbavit. A já vím, jak se cítí.
H… absurdní. Vážně musíte být všude, kam si sednu. Je to má práce.
To si asi se mnou zítra zaběhnete 10 mil. To asi ano. V kolik ráno? V 6 ráno.
Ah. [Hudba] [Odkašlání] Ja. Zapomněla jsem ti říct. Hádej, kdo má zítra pohovor.
Vážně? A mluvím o sobě, chápeš? Jasně, že jo. To je bezva.
A kde? V jednom pětihvězdičkovým hotelu, víš, je super… noblesní. Musíš nosit hezký šaty.
Bezva, držím palce. To nemusíš. Tentokrát fakt ne. Mám z toho dobrej pocit.
Určitě mě vezmou. Cítím to. Dobře. Třeba mi ten hotel časem bude patřit.
[Smích] H. To je ale blbost. Nechápu, jak jsem se na takový filmy mohla dřív koukat. Nerozumím.
Hezká princeznička, která má v podstatě všechno, co chce, a přesto není šťastná, dokud se neobjeví pořádný chlap. Jaký poučení si z toho mají holky vzít? Kde jsou filmy o nezávislých, tvrdě pracujících dívkách, jako jsme my, které si hledají vlastní cestu, že jo? Máš pravdu.
[Hudba] [Zpěv] [Hudba] [Hudba] [Zpěv] Můžem se zastavit? Ne. [Hudba] [Zpěv] [Hudba] para [Hudba] [Zpěv] [Zpěv] Lexi. [Smích] Mám bod.
Fakt sranda. [Hudba] Bez… [Zpěv] [Hudba] je to říct, když se usměješ [zpěv] na [hudbu] [zpěv] [hudbu] [zpěv] [hudbu] [zpěv] promiňte, toalety jsou kde? [Zpěv] Jo.
[Zpěv] La… Krisi Millerová. Ta jsem já. Jmenuji se Jonathan a jsem zástupce ředitele hotelu.
Moc mě těší, Johnny. Jonathane. Dobře. Ta jablka jsou zdarma.
Nestihla jsem se nasnídat, tak mám hlad. Bohužel ta jablka jsou pouze pro hosty. Takže slečno, pokud to s prací zde myslíte vážně, měla byste změnit způsob vašeho chování. E, a to proč?
Je to pětihvězdičkový hotel, slečno Millerová. Krisi. Hm. Slečno Millerová je nejlepší v New Yorku.
Klientela, která těmi dveřmi vstoupí, tu očekává určitý standard. A kdo z těch, co tu byli, byl nejslavnější? Nějakej hráč NX nebo rocková hvězda? No, zrovna teď zde přebývají král a královna Sentovie.
Sen… kde to je? V Evropě. Aha.
Takže takovéhle hosty tu míváme. Slečno. Chápu. No a kde mám začít?
Slečno Millerová, nebudu plýtvat vaším časem. Nemyslím si, že tohle je ta správná práce pro vás. A proč? Právě jsem sem přišla.
Vůbec mě neznáte. Když jste v branži tak dlouho jako já, vyvinete si na takové věci instinkt. Chápu. No, o tom bych tedy pochyboval.
Vy se s tímhle ksichtem, s tímhle účesem a s imitací značkových brýlí vyvyšujete nad ostatní lidi? Jak se opovažujete mě soudit? Já zastupuju New York. A víte co, Johnny?
V díře, jako je tahle, bych stejně nedělala nikdy. Beru si dvě. No to… ale ó, běžte jinam.
Mají tu krysy. Krysy. To je hloupý žert. Neodcházejte, prosím.
Ne, byl to jen roztomilý vtípek. Krysi, zase jsem to řekla. Můžu? Zdravím.
Ano. Eh, no vlastně na někoho čekám. No, ale dám si sklenku šampaňského. Děkuju.
Ne, já jsem Alexia. Ó, moc se omlouvám. Nevadí. E, to je tím, jak já to chápu.
[Smích] Jsem Charles. Hrabě z Cemšu. Hrabě. To je výš nebo níž než vé-voda?
Níž. Já jsem jen žertovala. Tyhle věci mě nezajímají. Jistě.
Žert. [Smích] Ovšem jste vtipná. A pivo, prosím. Dobře.
No tak já… já si taky jedno dám. [Smích] [Smích] Já vám musím říct, že se mi líbí to, jak jste obyčejná. Nechápu.
No přece šaty, pivo. Já jsem prostě taková. Dobře, [smích] rozumím, rozumím. Je důležité, aby se lidé jako my snažili veřejnosti přiblížit.
Já to… já jsem činný na sociálních sítích. Chci, aby celý svět mohl vidět, jaký je život šlechtice. No a kolik vlastně máte těch sledujících?
80. Ale jsem tam jenom několik týdnů. Chvíli potrvá, než se to roznese. Mhm.
[Odkašlání] Vlastně mohli bychom se spolu vyfotit. Šlo by to? Prosím [smích] dobře. Hm.
[Smích] [Povzdech] Mám teď zrovna rande [smích] v New Yorku. Chystám se dát si pivo. Lol. [Smích] Fanoušci z toho budou nadšení.
[Povzdech] Charlesi, já doufám, že se vás teď nedotknu. Ale kolik vám je let? 24. Páni.
Dobře. No, mně je 35. Vám to nevadí? Ne, vůbec ne.
Mhm. Víte, mám slabost pro staré ženy. [Hudba] To je divný člověk. Díky.
Děkuji. Na zdraví. Na dvojici obyčejných lidí. H…
spousta plynu. No tak co je? Promiňte, já jen nemůžu uvěřit, že to řekl. Ale co…
staré ženy? Je ten kluk vůbec normální? A jak vlastně víte, co řekl? Eh, moment.
Vy jste mi dal štěnici? Ne, ne, já umím odezírat. V téhle práci se to hodí. Byla bych raději, kdybyste mou soukromou konverzaci neposlouchal.
To snad nemusíte. Rozumím. Promiňte, princezno, poslouchejte Noaha. Tohle je vaše práce a nejspíš chodíte večer se svými kumpány do baru a bavíte se na můj účet, ale to je můj skutečný život.
A právě teď se mi obrací na ruby. Nevím, kdo jsem, a nevím, jak řeknu nejlepší kamarádce, že jí 10 let lžu, a nevím, jestli to dokážu. Už nevím vůbec nic. Vážně?
Baví mě, jak žiju, ale možná to skončí. Jsem dost vyděšená a úplně sama, takže promiňte, že mi to nepřijde směšné. A ještě, pane odezírači, přečtete tohle? Nejsem žádná princezna.
Já se jmenuju Lexi. [Hudba] Nejde to. Mami, zlatíčko. Já to fakt nechci.
Vždyť já vím, že ne. Prosím, řekni mi, že nemusím. Ne, ne. Poslouchej mě.
Vím, že je toho na tebe příliš a že jsi pravděpodobně jediný člověk na světě, který má možnost si tímhletím projít. Ale pravdou také je, že v životě každého člověka nastane chvíle, kdy se musí rozhodnout, a pak se stane tím, kým se měl vždycky stát. Není to pohodlné, je to bolestivé a je to trochu děsivé, ale nevyhnutelné. Je to jeho osud.
Já se nechci změnit. Chci být taková, jaká jsem, ale ty se přece nebudeš měnit uvnitř. Jen musíš přijmout okolní svět. Hned je to jednodušší.
Svou empatii, svou laskavost a smysl pro humor, svou tvořivost a všechny další báječné vlastnosti si můžeš vzít do nového vzrušujícího světa s sebou. Hm. Sama se můžeš rozhodnout, jakou princeznou chceš vlastně být. Můžeš pracovat na svých sochách, cestovat a přitom být symbolem lásky a naděje.
Nabízí se ti báječná příležitost vést mimořádný život, o kterém ostatní sní, a přitom pomáhat mnoha lidem. A můžeš si to dělat po svém. Hm. Nesmíš nechat [hudba] rozhodnout obavy.
Víš, je toho na mě moc. Já vím, drahá. Máš ještě čas? Nevybrala bych si tenhle způsob života, kdybych tušila, že skončí.
Chápu tvoje pocity, drahoušku, ale jednoho dne se ohlédneš a budeš velmi vděčná za všechny ty zkušenosti. To mi věř. Kež bych je měla. [Povzdech] Co tvoje schůzky?
Katastrofa. Drahá, [povzdech] víš, ty první dva vybíral tvůj otec. Toho posledního já. Proč tam nemůžu přijít sama?
Jsou určitá pravidla. Je to důležité. Hm. H.
Ah. [Odkašlání] [Hudba] [Hudba] Nazdar. Ahoj. V pohodě.
No jasně. [Hudba] Určitě, protože seš dost zamlklej. Jestli tě ve škole někdo šikanuje, tak mi to řekni a já ho srovnám. Je v tom holka?
Je v tom holka? Ano, je. Hm. Jasně.
Jo, páni. No a kdo to je? Ani nevím, jak se jmenuje, ale dělá v potravinách a je úžasná. Ona má takovej krásnej úsměv, víš?
A její zrzavý vlasy jsou jako láva. Páni. No, ale nevím, co mám říct. Co mám jako dělat?
Prostě pokaždý ztuhnu. Fuj. Já ale nevím, jestli jsem ten pravej na tyhle rady. Jo, vždyť jsi jednu ukecal a dokonce si tě vzala.
To je pravda. No jo, jo. Jenže to bylo už strašně dávno. To jo.
Promiň, měl jsem mlčet. Ne, ne, ne, to je v pořádku. Opravdu. Fakt.
Hele, víš, v tomhle žádnej snadnej způsob není. Musíš jí to říct. Fakt? Mně to přijde docela mimo místo.
Jo, prostě jí… prostě jí to musíš říct. Co cítíš? Jo, jak říkávala máma, v životě není horší věc než lítost.
A nebo víš co? Co? Napiš jí dopis. Dopis?
Jo. Jo, napiš jí dopis a až do toho obchodu půjdeš, tak jí ho dej. No tak dobře, ale co jí mám jako říct? No cokoliv.
To všechno, co jsi řekl mně o jejím úsměvu a o jejich vlasech, to všechno jí tam napiš. Je to krásný. Určitě se jí to bude líbit. No dobře, tak moc díky.
Tohleto mi fakt pomohlo. Papír, péro a piš. Jo, jasně. Ty seš starej…
Tak ona je v tom holka. Je to holka. Páni. Ahoj.
Ahoj. Měla jsem se dobře, nic nového. Jen obyčejný den. A jak ti dopadl ten pohovor?
Skvěle. Moc dobře. Opravdu, v podstatě mi tu práci dali, ale nechám si otevřený dveře. Radši.
Půjdu si lehnout. Dneska to byl šílenej… obyčejnej den. Dobře, dobrou.
Dobrou. [Odkašlání] [Hudba] [Hudba] Můžu jenom něco říct? Mám spoustu práce. Jo, já vím.
Eh, bude to chvilka. Já se chci omluvit. To je dobrý. Ne, to není.
Já jsem idiot, víte? A nikdy mi nedochází, jaký dopad má na lidi to, co jim řeknu. Vím, že tohle období je pro vás náročné, a včera, když jsem vás naštval, neměla jsem na vás výjet. Ne, měla.
Choval jsem se jako blbec, ale naposled. Díky. No vlastně já teď zavádím přísné pravidlo. Nestát ani víc, ani míň než 2 m od vás.
A něco si koupím. To ale nemusíte. Jenže teď nejsem váš bodyguard, ale zákazník. A ten má vždycky pravdu, ne?
Zdravím. Dobrý den. Nakonec si tohle vezmu. Ano, samozřejmě.
Vlastním restauraci a chci ji tam vystavit. To jsem ráda. Ještě vám ji zabalím. Děkuju vám.
Já děkuju a hezký den. Takže úspěch? Ano, [vzdechy] ale nejde o peníze. Poprvé jsem prodala jeden ze svých abstraktnějších kousků a on ho ještě dokonce vystaví v restauraci.
Tak to vám gratuluju. Děkuju. A už jste si tu něco vybral? Ano.
Vezmu si tuhle velikou mísu. Dobře, tuhle mísu. Pak ještě tohleto vázu. Vázu.
Ano. U mě doma jí bude dobře. Bezva. Kde bydlíte?
Eh, asi 5, 10 minut odsud. Mám teď přestávku na oběd. Můžu vám to pomoct odnést? Eh, ne, to není moc dobrý nápad.
Proč ne? No, není to vhodná lokalita pro… Nechápu. No prostě to pro vás není bezpečná čtvrť.
[Smích] Jenže já mám na svou ochranu velkého silného bodyguarda. Jo, tak to mám za tom. No tak, Krisy, dnes je ten den. Jen mu přidej.
Ještě tě přijdou prosit. Nebudou se tě blbě ptát. Budeš se stát ty? No pojď.
[Smích] Tak už se to nese. Je to hezký. Mhm. Jo, fakt pěkný.
A ty seš vážně princezna z Anglie? Ona to není Anglie, víš? Je to eh… Sentovie.
Sentovie. Kde to je? No, je to v Evropě. Jasně.
Aha. Jo. A seš hodně bohatá, Majku? [Smích] co je?
To je v pohodě. Ne, to teda není, není to slušný. Jo, nemůžeš se takhle ptát. Dobře, dobře.
Promiňte. Tohle je Jo, tohle je Nunu. Vidíš? To vidím.
Byl hezkej. Nunu. Jako malej jsem neuměl říct Noah. Tak jsem mu říkal nů a už mu to zůstalo.
Víte, on to nesnáší. To chápu. Tak jo. Tak jo.
Dobře. Eh, dáte si ještě kávu? Ráda. Hned jsem tu.
Ty už nedostaneš. Jasný. Jo, dobře. Já chudáček.
Čau. Děkuju, Nunu. [Smích] To bylo dobrý. Jo, tak poslouchám.
Dobře, víš, to jsem byl tehdy ještě hrozně malej a házeli jsme si spolu. Dřív tady bývalo úžasné centrum pro mládež. Ano. Jo, byli jsme tu pečený, vařený.
Ochrana před problémy. [Smích] Škoda, že Mikey nic takového nemá. Je pořád jen zavřený doma. Proč skončilo?
No, vláda ho přestala financovat, tak je tady jen vybydlená budova a tahle čtvrť je horší a horší. Chtěl bych s tím něco udělat, ale nevím, kde začít. Žijete s bratrem sám? Ano.
Když máma zemřela, tak jsem se o něj začal starat. On je celej můj vesmír. [Hudba] Půjdeme už dál? Ano.
Jo. Tak jo, teď už jdu sama. Ještě jste jí to neřekla, že? Nemá to smysl, dokud neudělám to rozhodnutí.
To je pravda. No, tak zítra. Jo, jasně, tak zítra. Alexie, vy jste princezna ze Sentovie.
Eh, přetváříte se, že jste obyčejná? Můžete mi… jděte od ní. Ano, nesahejte na mě.
Ano, dobře, omlouvám se, ale už běžte, prosím. Jenom bych ráda… Stačí. Běžte.
[Povzdech] Kdyby se tohle stalo, když tu nebudu, tak mi zavolejte. Díky. No, možná dneska počkám, než bude doma. Nashle.
Nashle. Myslím, Krisi, že jste na tuto pozici ideální kandidát. Vážně? Bezva.
Super. Dostavte se k nám na osobní pohovor. Ano, to je skvělé. Moc díky.
Ahoj. Výborně. Takže zítra? Ano, samozřejmě.
Tak zítra. Vypadá to, že to šlo dobře. Já jsem to dala. Je to super místo.
Jediný mínus je nudný hlas toho divnýho chlapíka, co se chová jako robot. Slyšela jsi ho? Nastavte se zítra. Hrůza.
[Smích] Krisi, myslím, že jste nezavěsila. Já se strašně moc omlouvám. Já na tyhle technologie bohužel moc nejsem. Je mi to líto.
Schůzka ukončena hostitelem. Ó, ne. Dobře, nevadí. Najdeme jinou.
Ach můj bože. Víno. Jo, jo, jo. [Hudba] No Smis, soukromá ochranka.
Ještě jednou díky za všechno. Nů. To patří k mé práci, princezno. [Smích] [Hudba] Lol.
Milo. Uvidíme se zítra. [Hudba] [Zpěv] Chcete zastavit? Ne.
Dobrý. Běžíme. Určitě. Jo.
Jste unavená, ne? Tak dobře. To je pitomost. Tak to teda není.
Je to dobré pro duševní pohodu. Jak často to děláte? Dvakrát denně. Cože?
Takového času musíte zavřít oči. To nejde. Já vás hlídám. Je 6 ráno.
Nikdo tady není. Myslíte, že mě tu unese gang holubů? Fajn. Zavřu jedno oko, ale druhý ne.
[Povzdech] Tak a co říkám [hudba] teď? Noa je strašně nudný a přeju si, aby mi už dal pokoj. To nebylo moc hezký. [Smích] Dobře.
Jo. Umíte odezírat. Připraven? Jo.
Dobrý. Tak super. Jo. Můžeme začít točit.
Dobře. A teď tu hlínu navlhčíme. Tak jo. Takže teď ze všeho nejdřív musíte začít tlačit palci do středu a potom směrem ven.
Mhm. Musíte pevně, ale zároveň jemně. Takhle. Dobře, dobře, dobře, dobře.
Dlaně mi ne tak moc. Jo, velmi dobře, velmi dobře. Stačí, stačí. Tak jo.
Dobrý, páni. Už jen název. No, měla to být nudná mísa, ale zvolil jsem kreativní přístup. Zdá se, že je čas na třetí rande.
No tak je poslední. Já vím. Tak jdeme. [Smích] Já jsem nevěděl, že tu společnost vede.
Vážně jsi to řekla? Ano, páni. Ano. Všechno okolo mého titulu mi přijde hrozné.
Já o nic z toho nestojím, ale rodiče jednoho dne přišli a řekli: „Markusi, tohle je tvoje povinnost a závisí na tobě miliony lidí. ” No a já jsem pochopil, že bych mohl být užitečný, a to je důležité. Já vím. Je milé slyšet, že s tím bojuje i někdo jiný.
Zdáš se normální? [Smích] Tak děkuju. Beru to jako kompliment. Vždyť jo.
Pořád se s tím vším snažím vyrovnat. Jo, rozumím. Tvá situace je vážně těžká. Mít tak dlouho naprostou svobodu a ztratit ji.
To musí být hrůza. Tak nějak. Hm. No, jestli to smím říct, zvládáš to skvěle.
[Smích] Ty jsi velmi statečná. A kromě toho jsi velice krásná. Hustřici, já jsem je v životě nejedla. Hm.
No tak je pravý čas začít. Jo. Dobrou chuť. Hm hm.
Nebylo to tak špatné. Ano, je milý, ne jako ti ostatní. A to je bezva. Takže jeho si vyberete na tu Noblgala věc?
Já nevím. Možná. Kdo ví. Třeba jste dneska našla toho prince z hezké pohádky.
Pardon, už mčím. Podle toho, jak vám moje schůzky přijdou zábavné, si troufám soudit, že vy máte krásný vztah a tohle neřešíte. Ne, já jsem sám. Přestal jsem randit před šesti lety.
Přestal takhle mladý? Co se stalo? Byl jsem ženatý. A ona umřela.
Nezlobte se. Ne, v pohodě. Šest let je už dlouhá doba. Víte, když onemocněla, byla moc statečná a já jsem pak po její smrti cítil tak hroznou vinu, že jsem ji nedokázal ochránit.
Víte, ale já tady mluvím o sobě a to bych neměl. Ne, jsem ráda. To je v pořádku. V příručce pro bodyguardy se přece o přátelství s klientem nic nepíše.
[Smích] Tahle skulptura je moje vůbec nejoblíbenější. Ano. Ve dne je moc krásná, ale musíte ji vidět v noci, když je celá nasvícená. To je opravdu nádherná.
Je to zvláštní, kolikrát jsem šla okolo, aniž bych se na ni podívala. Já myslela, že tu budu žít navždy. Miluju všechny ty drobné detaily. Čím déle se dívám, tím se mi zdá hezčí.
Ano. Ups. Jste blízko. Lexi.
Krisi. Ahoj. Ahoj. A kdopak je tohle?
To je No a… on. Počkat, vždyť já vás znám. Vy jste byl tehdy v baru, že jo?
A nechtěl [hudba] jste si s ní připít? Jo, ano, ano, správně. A teď spolu chodíme. Ano.
Takže vy už jste měli rande. Dvě. No, některá byla spíš jenom setkání. Jo, setkání normální.
Tak vám gratuluju. Díky. Děkujeme. Já už půjdu, mám pohovor, ale uvidíme se večer.
Jo, tak ahoj. Ahoj. Ahoj. To dáš?
Bože, to ne. Už jí to musíte říct. Jo, ale já nevím, jak. Tak co třeba takhle?
Vezměte ji do města a užijte si to tam. Dejte si víno, pak běžte tančit a na závěr, až budete v tom nejlepším, bum. Řekněte pravdu. Dobře.
Tak jo. Promiňte. Promiňte. Půjdeme.
Ano. Tak jo, jdeme. Ahoj. V pohodě.
Jak dopadl ten pohovor? Skvěle. Přijali mě a okamžitě tam ze mě udělali výkonnou ředitelku. Vdala jsem se a mám tři děti.
[Smích] Já jsem to zapomněla říct. Dobře. Nejspíš mi to muselo vypadnout z hlavy. Já ti to všechno vysvětlím, ale vždyť není co.
Já jsem si myslela, že jsme nejlepší kámošky. Jenomže to není pravda. Já se ti moc omlouvám. Chtěla jsem ti to říct.
Počkej, mám práci. Haló, to jsem já. Dobře, tak vám děkuju. Sbohem.
Promiň, Chris, to je dobrý. Já… já tam dělat nechtěla. Je pátek, půjdem spolu pařit [hudba] a platím.
To zní fajn. [Povzdech] Tys jí to ještě neřekla? Ne, nikdy to nešlo. Je to stejné jako říct: víš, Krisi, já jsem totiž mořská panna a musím zpátky, protože se mi už brzy promění nohy v plout.
Moc o tom přemýšlíš, drahá. Prostě to ze sebe vysyp, ať už je to hlavně venku. Nejhorší by bylo, kdyby se to dozvěděla od někoho jiného, což se nakonec stane. Ale co když se rozhodnu zůstat tady?
Ať tak nebo tak? Stejně bys k ní měla být upřímná. Já vím. Eh, už se mnou nikdy nepromluví.
V tom případě by to nebyla opravdová kamarádka. Hm. Všechno bude v pořádku, zlato. Uvidíš.
Mami, a jen hypoteticky. Co kdybych byla princeznou a začala jsem chodit třeba s barmanem? Pokud by ten barman měl titul, tak klidně. E, ty víš, jak to myslím.
S normálním mužem, s normální prací. Hm. Mami, to by zkrátka neprošlo, drahá. A vždyť víš.
No jo, otec. Jo, já vím. [Hudba] Ten člověk musí mít jistou úroveň. Jak proběhla tvá schůzka s Markusem?
Jo, dobře. Takže dobře. Ano, ale chci mít čas na rozmyšlenou. Moc to neprotahuj.
[Hudba] Takoví muži nikdy nejsou k mání moc dlouho. Dobře. Dobrou noc, mami. Hezky se vyspi.
Díky. Dnes jsem se náramně bavil. Rád bych tě zase viděl. M.
[Hudba] Ano, já jsem se také skvěle bavila. [Povzdech] Takže řekni mi o sobě víc. Vždyť mluvím pořád jenom já. Co máš ráda?
Hlavně umění. Ano, já taky. Vážně? Pravé umění, ne?
To, co mají tady, víš? Třeba… Co je tohle? Asi práce čtyřiletého dítěte, že jo?
To jsem dělala já. Jo. A prodala jsem to majiteli. Tak proto jsme tady.
Eh, no tak eh… když dovolíš, vykopu šestimetrovou díru a skočím do ní. Dobře, [smích] tak [povzdech] už přestání. Odpuštěno.
Děkuju, páni. To bylo dobrý. Bude to velmi těžké sníst, když se mi teď svírá hrdlo. V pohodě.
Opravdu. Děkuju. Myslíš, že existuje láska na první pohled? Ano, protože já taky.
[Smích] Eh, jak jsem tě viděl, bylo to jasný. Páni, a tohle ti máme věřit? Hm. To je báječné.
Mami, uklidni se. Ano. Já jsem ti říkala, že mám dobrý vkus. Byl jenom nejlepší ze špatných.
Nesmysl. Hm. Ty a Markus se k sobě dokonale hodíte. Hm.
Tak to ne. Bude to jenom pro ten galavečer, pro tátův klid. Ještě jsem nerozhodla tu věc s princeznou, víš? Já to chápu, ale tvůj otec se zítra vrátí do New Yorku.
Mohli bychom poobědat ve… že… Ale my ho chceme poznat před tím gala večerem. Byli bychom rádi.
Zkus to pochopit. Jo, dobře. No, výborně. Krisi, co [povzdech]?
Dneska půjdu na oběd s rodiči, ale potom až se vrátím, vyfikneme se a já tě pozvu třeba někam na večeři, kamkoli budeš chtít. Hm. Co si dneska zajít na humry? H…
a potom půjdeme tančit. Jasně. No tak jo. Myslel jsem, že je číšník a ne, že tu společnost vlastní.
[Smích] To je úžasné. Nedivím se, že ho máš tak ráda. Mami, copak? To je v pořádku.
Vaši dceru mám také moc rád. Ó, já se snad rozpláču. Prosím, ještě trochu vína. To velmi rád slyším, Markusi.
Alexie je jako náš poklad. Tomu rozumím. Prožívá velmi složité období a my jsme moc rádi, že jí ho pomáháte zvládnout. Měla jsem o ní velké obavy, ale od chvíle, co vás poznala, je šťastnější.
To jsem opravdu moc rád. A ještě bych tu chtěla také říct, že… že nevím, jak bych poslední týdny zvládla bez Noah. Ano, ovšem.
Děkujeme za vaše služby. Není zač. Pane, pane králi, pane, [smích] vážíme si vaší práce. Mě bylo ctí, pane.
Nechystáte se příští půl hodinu odejít z bytu? Rád bych si koupil něco k jídlu. Ano, jistě. Běžte.
Promiňte, měl jste se najíst s námi. Eh, pochybuju, že by tohle prošlo. Nejspíš. Ne.
V pohodě. Já na ten šampus a ústřice stejně nejsem. Mám radši pořádnej hot dog. Tak dobrou chuť.
Děkuju. A já ještě jednou děkuju vám. Není zač, princezno. Takže [vzdechy] kdo se teď půjde pobavit?
Hej, co se děje? Že by tohle před [frknutí] naším bytem čekal nějakej chlap a zeptal se mě, jestli tě znám. Já, že jo. A on mi dal tyhle fotky.
A potom mi vyprávěl příběh o tom, že jsi nějaká královská princezna z nějaký evropský země a že se v New Yorku schováváš a předstíráš, že seš obyčejná holka. Chtěl se mnou rozhovor. Já řekla, že… a tohle všechno je pitomost.
Není to pravda. Není to pravda, že ne? [Vzdechy] [Povzdech] Cože? Promiň, Krisy, chtěla jsem ti to říct.
Kdy? Několik posledních dní. Dní jsem tvoje nejlepší kamarádka 10 let, Alexie. Víš…
a celou tu dobu jsi mi lhala? Ne, já jsem ti nelhala. To je šílený. Vždyť ani nevím, kdo seš.
Ale jasně, že víš, kdo jsem. Řekla jsi mi, že vaši jsou učitelé. Nevěděla jsem, jak na to. A pak už uběhla dlouhá doba a já si řekla, že to není důležitý.
Jenomže oni sem najednou přijeli [hudba] a dali mi pouhé dva týdny na rozmyšlenou a já… Já už nevěřím jedinýmu slovu, který vypustíš z pust. Krisi, nezlob se. Stěhuju se k mámě.
Nebudu tu bydlet s cizím člověkem. Krisy, Krisy, počkej. Ne, já ještě nechci domů. Jen pojď, maminka už na nás čeká.
Ano, je to tak. Princezna ze Sentovie. Dám vám, co chcete, pokud mi zaplatíte. [Hudba] [Hudba] [Hudba] Ja.
[Odkašlání] Lexi, kam? Tak stůjte. Kam jdete? Nechte mě, chci na vzduch.
Já vám musím něco říct. Ale teď na to není vhodná chvíle. Vy byste neměla chodit ven sama, Lexi. No tak jde o Markuse.
Co s ním je? Já jsem viděl, jak o vás prodává informace tisku. Opravdu? Jo.
Od začátku se mi nezdá. Nehodí se pro vás. To myslíte vážně? Využívá vás, Lex.
Co je? Co jsem řekl divnýho? Proč se pro mě nehodí, Noahu? Jak to myslíte?
Vždyť jsem to řekl. Já jsem ho slyšel volat. Doprovodí mě na ten galavečer. To nejde.
Nechoďte tam. Já tam musím jít. Nemusíte. Můžete zůstat.
Ano, můžete tu zůstat a být skvělou umělkyní. Bože, jste moc dobrá na to, abyste se vzdala a odešla. Prosím, už přestaňte. Není to vůbec tak jednoduché.
Nechte mě být. Noaháu. Počkejte. Mám vás chránit?
Ale já už nechci, abyste mě chránil. Nepotřebuju vás. Já, já, já jsem jenom chtěla… Vím dobře, co jste chtěl, protože takhle se ke mně lidi chovají celý život.
Už nemůžu. Myslela jsem, že jste jiný. Sbohem, Noahu. [Povzdech] [Odkašlání] [Smích] [Hudba] Oh.
[Hudba] Zdravím, Noaháu. Kde jste posledních pár dní? [Povzdech] Ahoj. Prý jsi mě chtěla vidět.
Ano, dík, že jsi přišla. Já dost spěchám, takže… No jasně, chci ti něco ukázat. To je jen maketa, ale pak to bude vypadat takhle.
Tak ukaž. [Hudba] No teda, je to moc hezký. Díky. Už musím jít.
Jo, Krisi, počkej. Dnes večer to dám do jedné aukce, ale chci mít tvůj souhlas. Můj? Proč?
Jsi to ty. Tohle je předloha. Název je Kris, královna New Yorku. Proč je to podle mě?
Ty mě inspiruješ. Nevím, co říct. Promiň, že jsem ti neřekla pravdu. Já se…
já jsem se prostě bála, že tě ztratím, víš? Už je to pryč. A [hudba] já jsem reagovala dost přehnaně, ne? Co jsem asi mohla čekat?
Víš, já jsem k tobě taky nebyla upřímná. Já jsem byla z té situace s prací tak vystresovaná, že jsem přemýšlela jenom o sobě. A když se pak stalo tohle, no tak jsem… já nevím…
já to chápu. Můžeme začít znovu od této chvíle, žádná [hudba] tajemství. Platí. A s prací si nedělej starosti.
Něco se objeví, nejspíš, když to nebudeš čekat. Já vím, je to fakt. A co ten Noa? Tak randíš s ním?
E… nebo je to můj bodyguard? He. Ale nic.
Nejsi dost přesvědčilá. Lex, tak dělej, za chvilku tu už budou. No jo, no jo. [Vzdechy] Páni, ty vypadáš až komicky úžasně.
No, to spíš ty tak vypadáš, jo? Otoč se. Ó, [smích] Božinku, [vzdechy] [povzdech] nevím, jestli to zvládnu. Určitě ano.
No, ale co když nechci? Co když chci zůstat tady? Na to znáš odpověď jenom ty, Lex, ale pamatuj si, je fakt jedno, co máš na sobě, [smích] kde zrovna jsi a s kým. Pořád jsi to ty a já ti budu vždycky nablízku.
To ti radím. [Smích] [Vzdechy] Děkuju, Krisy. Za co? Za všechno.
Bodyguarda mám dva týdny, ale ty mě tu hlídáš už 10 let. To je on. Připravená? Asi jo.
Dobře, tak půjdeme na ples. Prince. Hele, nech toho a pomoz mi ze schodů. [Smích] Otevřu dveře.
Děkuju. Děkuju. [Smích] No tedy. Moc ti to sluší.
Díky. Kdo to je? To je Harry, tvůj bodyguard. A co, co se stalo s Noahem?
Ty to nevíš? Mrzí mě, že ti to musím říct. Prodával o tobě informace novinářům. Cože?
To je absurdní. Od této chvíle už budeš muset být opatrnější. Můžeme. Kočár je tu.
Díky. [Hudba] Tak kde je? Buď trpělivý, ona přijede. Vždyť má už 10 minut zpoždění.
Ano, víš, že vždycky chodí pozdě. Alfrede. Jdeš pozdě. Tak si vyzkoušej ty boty.
Tati, vítám vás. Vaše Veličenstvo, královská výsosti. Vypadáš nádherně, drahá. Nesnáším to.
Já vím. Pravá princezna. Ano, to vidím. A to musí být určitě Krisy.
Jsem to já. Mrzí mě, že jsme zatím neměli příležitost vás vidět a poděkovat vám. Ale za co? Za to, že jste naší dceři dala to, co v cizí zemi potřebovala ze všeho nejvíc, a to skutečné přátelství.
Tahle cesta je obousměrná. Eh, prosím. No, chtěla jsem říct, že je to vzájemné. Jestli to dobře chápu, jste si velmi blízké.
Chtěl bych vám vyjádřit vděčnost za to, jak jste se k Alexi… Co to má znamenat? Hej, hej, už dost. Vypadni.
Kde to byl? To bylo ohromující. Potřebuji někoho do ochranky. To tedy nechápu.
Měla byste zájem? Promluvíme si o tom. Jistě, ale teď už na nás všichni ostatní čekají. Tati, kam vlastně zmizel Noách?
Museli jsme ho propustit. Markus nám řekl, že prodával tvoje fotky. Tak Markus, ano, můžeme už jít? Ano.
Ano, jistě. Ten večer bude báječný. Johnny, dáte mi to, prosím, do šatny? Děkuji, Johnny.
Zajisté, Krisim Hillerová. Velice rád. [Odkašlání] To není vše. To jsme se vlastně ještě pořádně neznali.
To je nádherné. Souhlasím? Ano. Bylo to nebývné.
Krásný. To snad ne. No co bys tomu řekla? [Smích] Koukni na Markuse.
Myslela jsem, že fotky jsou tabu. To jsou. Díky. Víte, nebylo to vlastně poprvé.
Takové věci se nám stávají téměř pořád. Můžeme už jít, drahý? Co ti je? Eh, nic dobrý.
Hele, co vlastně ta tvoje holka z potravin? No, já jí napsal dopis. No a budu s ní mít rande. Ano.
Jo, to je skvělý, Majy. Díky. A co ty a Alexie? No, já už pro ni nepracuju.
Tak super, už ji můžeš někam pozvat. Co? Poznám, že se ti líbí. Je to už š let, brácho.
Musíš sehnout dál. [Odkašlání] Je to složitější. Fakt. Když ti není 20, jde to podstatně hůř.
Hele, mluvím vážně. Fakt? Jasně. [Smích] Je to princezna a já jsem jen kluk.
Co jí nabídnu? No, když se jí nezeptáš, potom ti zůstane jenom ta lítost a není nic horšího. [Hudba] Seš moc chytrej. Asi se teď půjdu projít.
Tak jo. A díky za radu. Jasně, já ti můžu poradit, v čem budeš chtít. Ty hlavičko bláznivá.
[Smích] Vážně? Už jdou. Gratuluj, chlapče. Děkuju.
Dobrý den. Já ho vidím poprvé. Vážení hosté, rádi bychom vás upozornili na tuto pozoruhodnou sochu. Je to Krisy, královna New Yorku.
Je to dílo naší velmi talentované dcery Alex. Doufáme, že stejně jako my vidíte to, že jde o unikátní dílo, a chceme vám poskytnout příležitost si je během slavnosti důkladně prohlédnout. Jako zakončení tohoto slavnostního večera bude dílo vydraženo pro Dobročinný fond Sentovie. Prosím, bavte se.
Královna Kry. To se mi líbí. Hned přijdu. Jo, já se někam vmísím.
Páni, nelhala? V noci je mnohem krásnější. Lexi, všechno v pořádku? Vím, že jsi to ty.
Prodáváš o mě drby. Cože? Hodil jsi to na Noaha. To je šílenost.
Proč si myslíš… už toho nech, Markusi. Sice dobře vypadáš, ale jsi příšerný člověk a hrozný lhář. Tak jo, fajn, máš pravdu.
Možná jsem prodal pár nesmyslů o utajené princezně, co bydlí v New Yorku. Věř mi. Dostal jsem za to jen malou almužnu. Já jsem ti nechtěl nijak ublížit.
Opravdu? Dobře, je na čase, abys šel pryč. Jako fakt, [hudba] ještě nikdy jsem nedostal košem. Tak asi tvoříme dějiny.
Sbohem, Alexie. Přicházíš o hodně. Tak to mám štěstí. Já jsem to slyšel.
To on prodával informace, ne? No, je moc fajn. Stokrát lepší než kdokoli z těch nápadníků idiotů. Alfrede.
Tady jsi? Lidé se po tobě ptají. Za chvilku se vrátím. Napřed ale musím něco vyřešit.
Co to pro Boha svatého je? Dozvíš se to jen chvilku. Ano, ovšem. Počkám uvnitř.
Tady král Alfred ze Sentovie. Potřebuju napravit pochybení, kterého jsem se dopustil. Moc mě těší. I mě moc těší, pane.
Takéčno. S manželem bychom vám rádi poděkovali, že jste nás dnes večer poctili takovou účastí. My jsme opravdu velice dojati vašimi velkorysými dary, vážení. Všem vám za to velmi děkujeme [potlesk] a také bychom vám rádi poděkovali za vaše laskavé přijetí naší dcery Alexie.
[Smích] Prosím tě, Alexie, můžeš jít sem nahoru a říct pár slov? Ne, ne. Mhm. [Potlesk] [Smích] Běž, [smích] ahoj všichni.
To byl dramatický příchod v dost nevhodných botách. [Smích] Eh, když mi rodiče před dvěma týdny sdělili novinku, že je na čase ujmout se svých povinností jako dědička trůnu a princezna, nechtěla jsem o tom slyšet. Ale během několika týdnů jsem si uvědomila, že život je neustálá změna, ale ty změny jsou po většinu času tak malé, že nejsou vidět. A potom přijde něco nebo někdo a máte celý život na ruby, což je děsivé a musíte se mít o koho opřít.
A já jsem [hudba] zjistila, že mám tak obrovské štěstí [smích] na netradiční, ale nádherné lidi. Některé zvyky už patří minulosti, a tak jsem se rozhodla, že… že se tedy stanu princeznou. Jo, [potlesk] [jásání] ale…
ale podle svých představ. [Potlesk] Malý moment. Lexi, prosím, tati, musím jít ven. Počkej.
Promiň, že jsem byl tak netrpělivý. Jsem na tebe velice hrdý, zlato. A vždycky jsem byl. Díky, tati.
Už přišel tvůj čestný host. Nezapomeň, že máš nevhodné boty. Já ale… jdi.
Páni, vypadáte šíleně, ne? Jako překrásná princezna. Nechceš jít radši ven? Ano.
Jo. [Hudba] Tak co ten galavečer? Ale jo, normální. Takže do toho chceš jít?
Jo, jsem přece princezna. Jo, i říkat je to zvláštní. Princezna na Manhattanu. S Markusem jsi měl pravdu.
To jo, ale mohl jsem to říct trochu jinak. Já se ti omlouvám. Měla jsem ti věřit. Už se tím netrap.
Že ti zavolal můj táta? Ano. Byla to neformální omluva od krále. Takovej normální hovor.
[Smích] Tohle bude rozhodně míň než 2 m. Kdo by to měřil? [Hudba] [Zpěv] [Hudba] V pořádku. Já [hudba] jsem velice, promiňte, my jsme velice šťastní, že můžeme prohlásit Sentovijské centrum pro mládež za oficiálně otevřené.
Bravo. Skvělé. Výborně. Jo, jo.
Pojďte dovnitř. Jo.
